Diskusní téma:
Bolesti hlavy, obnova chrupavek, omlazení organizmu nebo lepší růst vlasů - k tomu všemu momentálně slouží komerční využití takzvané léčby kmenovými buňkami. Odborníci před ní ale varují. Podle nich nejen, že může vést ke zhoršení stavu, ale dokonce může způsobit i zrychlené zhoubné bujení u nádorů ukrytých v organizmu. Dosud jediný prokazatelný úspěch má přitom transplantace kostní dřeně.
Léčba kmenovými buňkami vyvolává mnoho rozporuplných reakcí. Řada subjektů ji na komerční bázi nabízí jako pomoc při bolestech hlavy, na obnovu chrupavek, na omlazení organismu, lepší růst vlasů či jako léčbu neurodegenerativních onemocnění.
Aplikace kmenových buněk může být ale v některých případech pro pacienta nejen škodlivá, ale i přímo nebezpečná. Nemocný totiž může mít někde v organizmu ukrytý malý nádor, který neroste, pacient o něm neví a může žít v klidu mnoho let. V důsledku aplikace kmenových buněk se ovšem může nádor rozbujet a tento člověk těžce onemocní.
„Dnes se nikde nesledují a nevedou žádné statistiky o tom, zda se u lidí po takzvané léčbě kmenovými buňkami třeba po pěti letech neobjeví zhoubné bujení,“ upozorňuje přednosta Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Karel Smetana.
Léčba či obchod s nadějí?
Problematika kmenových buněk představuje střet pohledů biomedicínských věd, klinické praxe a komerčních zájmů. Občas však podle expertů připomíná spíš „obchod s nadějí“ a zavání manipulací s pacienty.
„Takových pracovišť, která se i na internetu prezentují referencemi typu ‚dopis paní Vlasty‘ či ‚omládl jsem o deset let‘, přibývá nejen v ČR, ale zejména na východ od nás – na Ukrajině, v Indii, Číně nebo Thajsku,“ říká děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Aleksi Šedo.
Podle něj je etický přístup k problematice kmenových buněk opřený o vědecké standardy medicíny založené na důkazech, nezbytný nejen pro pochopení jejich faktického aplikačního potenciálu a budoucích racionálních indikací, ale i pro zabránění diskreditace této tématiky.
„Vnímám to rovněž jako určité nebezpečí, že neúspěchy v komerční takzvané léčbě kmenovými buňkami mohou vést k tomu, že mohou být časem jako možnost léčby zavrženy. Přitom si dovedu představit, že někdy v budoucnu bude možné aplikaci kmenových buněk využívat v regenerativní medicíně a třeba i k léčbě nádorů. Ale musíme toho o jejich fungování vědět mnohem více. Je to běh na hodně dlouhou trať,“ souhlasí s ním i přednosta Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Karel Smetana.
Jediný prokazatelný úspěch má zatím transplantace kostní dřeně
Dosud jediný prokazatelný úspěch má přitom transplantace kostní dřeně, kdy se nemocnému aplikují krvetvorné kmenové buňky dárce. Léčí se tak leukémie, selhání kostní dřeně, některá vrozená krevní onemocnění, těžké poruchy imunity nebo dědičné poruchy metabolismu.
„I když je tato aplikace nákladná a pro nemocné představuje určité riziko, nemá terapeutickou alternativu. Padesát let od první úspěšné transplantace krvetvorných kmenových buněk zachraňuje tato léčebná metoda každoročně desítky tisíc nemocných,“ říká přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol Jan Starý.
Ročně podstoupí transplantaci od rodinného či nepříbuzného dárce v Evropě na 15 tisíc lidí. Pětinu přitom tvoří děti. V České republice se jedná o 250 pacietů a podíl dětí je zhruba 14 %. „Těmito počty se řadíme mezi 15 evropských zemí s nejvyšším počtem transplantací na počet obyvatel. U dětí se daří vyléčit 60–70 % transplantovaných pro leukémii a více než 80 % pacientů s nenádorovým onemocněním. U dospělých jsou výsledky o něco horší z důvodu vyššího výskytu postransplantačních komplikací,“ informuje Starý.
V současnosti se rozvíjejí i transplantace, jež jsou shodné s pacientem pouze v polovině transplantačních znaků, čímž se zvyšuje naděje na nalezení dárce u pacientů s jejich vzácnou kombinací. Slouží také v situaci, kdy není pro vyhledání nepříbuzného dárce dostatek času pro progresi nemoci.
Příspěvky do diskuse:
| Návrat do diskuzí | Na začátek strany |
Váš příspěvek do diskuze: