Diskusní téma:
Vážení rodiče, včera jsem sledoval Střepiny. O nemoci, kterou mají vaše děti, jsem vůbec netušil. Sám mám postiženého syna slepotou, vím co musíte každý den prožívat.
Dříve než vysvětlím důvod proč odpovídám na tyto stránky, přetisknu mé dva články, kterými se již přes půl roku snažím oslovovat různé instituce, Ministerstvem zdravotnictví počínaje a Kapkou naděje konče. Vím, že je to zdlouhavé čtení, ale pro pochopení si myslím, že je to nutné.
Když jsem včera po reportáži přemýšlel jak vás oslovit, bylo mi jasné, že to nebude jednoduché. Hledal jsem malý důkaz, kterým bych vás přesvědčil, že naděje existuje.Vodu, kterou popisuji, mohu mít kolik bude potřeba. Včera to byl přesně rok a měsíc co jsem začal vnímat to, co níže popisuji. Nechci vám dávat falešnou naději, ale já vím, že v této vodě naděje existuje. Chci jen potvrdit, že za vodu nic nechci. Energie, kterou vnímám, není na prodej, je určena pro těžce nemocné. Na každou vaší otázku rád odpovím na e-mail.adrese: sadovskyjiri@seznam.cz
Zde je citace článků:
pokládám si základní otázku: má smysl denně psát vize a texty, které mi z vyšší moci kosmu diktují do pera předci, vládci zemí, zástupci mimozemských civilizací stejně jako vědci, možná i trochu alchymisti? Proč se ptám? Je vůbec možné, aby mi nikdo neodpověděl na mé vize nových technologií, nových energií a mnoha dalších – a s p o ň b l á z n e ?!
Možná jsem neoslovil ty pravé… Prezidenta republiky V. Klause, V. Havla, kardinála Vlka, několik redaktorů TV Nova, stejně jako několik knižních a novinových nakladatelství… A všichni do jednoho mlčí!! A tak se ptám na důvod: zkrachovalý podnikatel, kterému nezbylo vůbec nic, má možnost ukázat druhým, jak se v takové situaci dá žít a při tom poznat něco daleko morálnějšího, vyššího a hodnotnějšího! Proč všichni mlčí, když pár litrů vody je schopno vyléčit nejzákeřnější nemoci, jako je rakovina a AIDS? Nabízím toto poznání zadarmo, a n i c…! Mají všichni strach, že existuje jiný řád a jiné zákony, než které se ve světě hrůz denně proklamují?
Léčivá voda je pro všechny, teď velmi úspěšně pomáhá alespoň mým blízkým, kterým tak splácím dluh, že jsou ke mně trpěliví.
Nechci a ani nemohu vyslovit vize na tomto jednom listě. Dnes jen rozešlu tento text všem, kdo mě jen tak napadne.
Ve stejný den, kdy jsem tento dopis odeslal na několik adres, jsem netušil, co bude následovat. Snad radost z prvních zjištění pozitivního vlivu vody na těžce nemocné mě vede k přesvědčení, že musím oslovit co nejvíce lidí a institucí.
Vize, které mi po dobu deseti měsíců přichází z kosmu jsou zcela nezaměnitelné. Budu se asi opakovat, ale všechny informace denně doslovně zapisuji. Chce-li někdo z Vás nahlédnout do těchto stránek, bude překvapen. Jsou to běžné rozhovory jako mezi lidmi, žádné povyšování-jen a jen nekonečná trpělivost v poznání kosmu, i když za vším stojí Bůh.Jen způsob jakým žijeme na zemi je zjevně proti Jeho mysli. Vykořisťování, ponižování, vraždy a války, které se staly součástí našeho běžného života, jsou zcela v rozporu s těmito vizemi.
V tuto chvíli voda pomáhá jen několika málo lidem. Snad jde jen o překonání egoismu, snad jde jen o to pochopit, že každý z nás má právo být zdravý, pochopit, že tento svět stvořil Bůh, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Není to politika-politiku děláte Vy. A teď, když dovolíte, budu citovat slova Boha : „Dokažte, že Vám záleží na životě každého jedince, dokažte, že Vám jde o zdraví a blaho všech-tak, jak to zajisté prezentujete v programových prohlášeních. A já Vám umožním poznat nové technologie, energii Vám zajistím přímo z kosmu. Dokážete se nad tímto tvrzením pousmát? To je dobré znamení! Teď ale pamatujte na nemocné. Ano, je to jistý druh pojistky. Jen Vaše r e a k c e mi bude zárukou, že Vám mohu nové technologie předat.“
Informace o vodě: aktivované místo se nachází v Ústí nad Labem na Severní Terase. Pitná voda v jakémkoliv množství, v jakékoliv nádobě, je upravena během třiceti minut. Stačí nádobu jen umístit na toto místo, pití vody nepřekračuje pitný režim jedince. U běžných nemocí stačí 3 x denně 0,5 dcl., u těžkých nemocí-rakovina, leukémie, AIDS, Parkinsonova nemoc, nemoce způsobené radiací- 10x denně 1dcl.! Nejsem žádný léčitel a ani jím být nechci, všechny informace dám k dispozici lékařům, ať je mohou při léčbě nemocných využít.Vše je absolutně z d a r m a , to nemusím zdůrazňovat.
Charakteristika nejdokonalejšího systému kosmické medicíny.
Každý jeden vzorek vody, jedné dávky do objemu jednoho dcl. aktivované vody, má nekonečnou řadu informací z kosmu. Každá jedna informace z této nekonečné řady ve vodě obsažené, reaguje na podněty vyvolané u nemocného jedince. Jednotlivé informace reagují na každý impuls změny stavu pacienta nepodmíněně. To znamená, že nereagují přímo na hlavní zdroj nemoci, ale na subjekty, které jsou relativně ve zdravém stavu.Ty dokáží eliminovat nebo částečně nahradit neschopnost ohroženého orgánu.
Následuje postupné, ale hlavně pozvolné nastartování klinického mikroprocesu. Informační viry napadnou genetickou šroubovici a začnou působit jako mikrosérum. Tyto mikroprocesy vylučují jakoukoliv zásadní chybu, reakce na předchozí procesy, ke kterým došlo v předchozí reakci, jsou při další dávce operativně upravovány. Klinické procesy probíhají šetrně. Dávkování původních léků se stejně pozvolna snižuje-vše samozřejmě pod dohledem lékaře.
Tento proces je neustále vyhodnocován v centrálním počítači kosmu a je tudíž absolutně dokonalý.
Spotřebovat aktivovanou vodu po aktivaci se doporučuje do dvou měsíců. Je dobré ji nevystavovat extrémním podmínkám tepla, zimy či světla. Voda je konzervována vlastními informacemi.
Genetici, astrofyzici mohou v této vodě nalézt mnoho zajímavého, leč tajemství vody leží ve vzdálenosti tří miliard světelných let. Informace tuto vzdálenost překoná za méně jak jednu vteřinu.
Orgány, které jsou zcela zničeny v důsledku pozdní léčby nebo úrazu, jsou v kosmu nahrazeny organy získanými klonováním. Transplantace orgánu z jiného těla je zcela vyloučena. Tyto orgány jsou získávány u Vás na zemi z osob, převážně tragicky zahynulých. Tento orgán na první pohled zdravý, mladý, dokonalý, nese s sebou poslední informaci. Myslíte si, že tato informace má vliv na budoucí zdravotní stav nositele transplantovaného orgánu? Zkuste si odpovědět sami.
Technologie klonování orgánů je dalším krokem našeho vzájemného poznávání. Utopie? Ne, realita!
Otázka, která Vás zajímá daleko více. Jak je to se získáním energií z kosmu? Má vize končí tam, kde pravděpodobně skončil Einstein. Jeho plány jistého dalekohledu, byly po jeho smrti zničeny. Základní osnovu bych měl-teď, ale záleží jak zareagujete na předchozí stať.
Samozřejmě vím, že všechna tato tvrzení musím dokázat, proto jsem hledal odbornou pomoc. M a r n ě. Provedl jsem aspoň laické zkoušky, porovnáním aktivované a ne- aktivované vody. Oba zkušební vzorky jsem v plastových lahvích umístil na balkóně, tak aby na sebe nemohly vzájemně působit. Po pěti měsících pozorování jsou tyto výsledky: voda aktivovaná zůstala čirá, jen velmi jemně zakalená. Voda neaktivovaná byla brčálově zelená. Ve zkoušce jsem pokračoval, do vody brčálově zelené jsem nalil 1dcl. aktivované vody- po jednom měsíci je vzorek čistý. Druhou polovinu zelené vody jsem dal do těsného kontaktu s lahví aktivované vody-po dvou měsících je vzorek neaktivované vody čistý. To je jedno malé potvrzení. Další je třeba udělat v oblasti nukleární medicíny. Aktivovaná voda takto úspěšně bude reagovat i ve styku se silně radioaktivní vodou! Na to, ale již potřebuji odborníky, a proto se obracím na Vás všechny. Co by to znamenalo, nemusím zdůrazňovat. Mé v i z e hovoří jasně-této vody bude velmi třeba!
Dokáži za jistých podmínek aktivovat místa po celém světě. Každé takové aktivované místo, je nekonečnou řadou informací z kosmu, je tudíž nevyčerpatelné.
A teď mi poraďte, jak mám pokračovat? Chcete-li mě nejdříve poslat na psychiatrii, požaduji potom to samé po Vás. Zde se tedy shodnem. A co dál? Sedneme si doma v bačkorách k televizi a budeme čekat, až nám prsatice Borhyová mezi přívalem smíchu a mrtvých oznámí, že Američani jsou fakt machři, že NASA objevila způsob dorozumívání s mimozemskou civilizací? To by bylo, aby si nenašli důvod, u nás namontovat radary.Nemáte pocit, že je v tom systém? Jistý společný jmenovatel by tu byl- s t r a c h. Jen on dokáže nemožné-s absolutní dokonalostí dokáže udělat z lidí hlupáky. Dovolte mi parafrázi. Jsem si tentokrát jistý, že strach má krátké nohy!
Prof. RNDr. Blanka Říhová DrSc.
Vážená paní profesorko.
Viděl jsem televizní pořad o Vaší vědecké práci. Jen co tento pořad skončil, věděl jsem, že Vám musím napsat. Jen hledám vhodnou formu, kterou Vám chci sdělit to, co mám na srdci. Bude to velmi složité, proto Vás prosím o trpělivost. Budu se snažit být co nejvýstižnější a nejstručnější.
Když jsem zažil před rokem osobní krach, nevěnoval jsem zprvu pozornost samotnému problému. Začal jsem vnímat hlasy z kosmu. Celé mé blízké okolí pochybovalo o mém zdravém rozumu. Pro jistotu jsem každý hlas, vjem, myšlenku zapisoval. K dnešnímu dni mám popsaných 1 ¼ tisíce stránek. Co bylo příčinou mého „zhroucení“ znám, ale příčinu mého poznání si neumím vysvětlit. Celé toto poznání vyvrcholilo v okamžiku, kdy jsem byl vyzván hlasem, abych se díval do vycházejícího jasně zářícího slunce. Mám slepého syna a hlas mi řekl, že já přijdu o zrak, ale mému synu se vrátí! Deset minut jsem se díval přímo do slunce. Co během těchto deseti minut následovalo, bylo úžasné. Plocha slunce se zatemnila, jako by byla přikryta talířem, a já vnímal tunel, kterým mne obklopuje energie. Za jistou dobu se podobný úkaz opakoval při úplňku měsíce s tím rozdílem, že tentokrát jsem vnímal energii v podobě přívalu mořských vln. Obě místa byly svojí polohou velmi specifická.
Za hodnou dobu mi jistý člověk poradil, ať na těchto místech nechám stát vodu. Výsledkem je, že voda se ani po osmi měsících nezakalila a je stále jasně čirá. Podrobný popis je charakterizován v příloze tohoto dopisu. Nabízím tuto vodu i k léčbě, ale zdůrazňuji, nechci být léčitelem. Vraťme se ale k podstatě mého dopisu. Ve Vašich laboratořích hledáte lék na rakovinu. Na rakovinu, na kterou zemřeli i mí rodiče. Jen ještě pro úplnost, jsem původním povoláním, stavitel.
Po chemické stránce je voda normální i po několika měsících, to mi bylo potvrzeno i na Krajské hygienické stanici. Po krystalické stránce, to bude určitě unikát. Ale na tuto zkoušku, kterou popisuje japonský vědec Masaru Hmoto v knize – Léčivá síla vody, nemám prostředky. Teď se snažím získat indikátor měření radiace, který je poměrně levnější. Trochu ozářený materiál už takový problém zajistit nebude. Potom, až prokážu, že tato aktivovaná voda likviduje radioaktivitu, věřím, že i Vy, tuto vodu vyzkoušíte. Vím, ani jsem Vám jí paní profesorko nenabídnul, po předchozích zkušenostech se o to ani nepokouším.
Každý vjem bych rád konzultoval s odborníky. Má zkušenost je taková, když tito odborníci mají jisté zdravotní problémy, sklopí uši a žadoní o pomoc. Když se uzdraví, vypaří se jak pára - teď mluvím přímo o vědecké kapacitě. Ptáte se, co se mnou může vědec konzultovat? V uvedené knize: Léčivá síla vody je na straně 108 zmiňován Berd Kröplin, profesor Stutgardské university, který přednáší leteckou a kosmickou techniku – leč se též zabývá informatikou vody. Sám zdůrazňuje, že není žádným zaníceným esoterikem. Nejde jen o schopnost vody vnímat prostředí, ale že existuje i vztah mezi vodou a experimentátorem. Tuto informaci pokládám za velmi důležitou, potvrzuje totiž to, co se snažím druhým vysvětlit. Vědec pokud nemá ke zkoušené vodě vztah, nemá šanci získat žádného poznání. Může být v tomto směru jen zatvrzelým obhájcem dogmat.
Vše je o informacích, i voda dokáže tyto informace využívat k prvotnímu stanovení diagnózy a následně svým vlastním způsobem léčit. Za celou dobu tohoto dopisu jsem záměrně nepoužil slovo Bůh, nechci přesvědčovat tímto, že Bůh existuje. Kdo je mu vstřícný, tomu dovolí nového poznání. To mi potvrzuje i dílo pana profesora Petra Vopěnky, stejně tak i názory bývalé členky Akademie věd paní Heleny Ilnerové, která sama potvrzuje, že zmínka o Bohu ve vědeckých kruzích je v tichosti považována za projev zaostalosti a projevu negace strachu ze smrti, jako důsledek mnohaleté macerace mozku vědeckých pracovníků dialektickým materializmem, který existenci Boha „vyvrátil“. Konec citátu. Jinak vše jsou jen mé vlastní názory, vjemy a myšlenky včetně toho, co je v příloze.
Co jsem chtěl říci, to jsem napsal. Naleznete-li v těchto řádcích n ě c o , budu velice rád. Až prokážu, že mnou aktivovaná voda likviduje radiaci, určitě Vám napíši znovu. Děkuji za trpělivost paní profesorko, kterou jste tomuto dopisu věnovala!
Jiří S á d o v s k ý
sadovskyjiri@seznam.cz
Příspěvky do diskuse:
Je mi velice líto, na první pohled vaší bezvýchozí situace. Včera,snad v přemíře snahy vás přesvědčit, můj rozsáhlý materiál vás asi odradil. Ve vašich diskuzích nalézám jen otázky. Nejdříve se ale omlouvám, že jsem v předešlém textu uvedl špatné jméno japonského vědce a spisovatele. Masaro Emoto je autorem knihy s názvem: „Síla léčivé vody“. Všem, než začnou zpochybňovat Božskou podstatu jako takovou, doporučuji si tuto knihu přečíst. Příroda, která je nedílnou součástí života, je někdy i krutá. Stejně tak jako je člověk krutý nejen k přírodě. Hledáme-li v nebi – v kosmu – Boha v podobě všemohoucího dědy, budeme asi zklamáni. Vesmír a život v něm je o něčem, co naše vědomí zatím nedokáže pochopit. V poznání zákonů přírody – proč se v kosmu všechno děje se všemi jeho příznaky a důsledky, nemáme jasného vysvětlení. A tak nám pomáhá slovíčko Bůh, zastřít naší nevědomost. Vesmír má řád – o tom nikdo asi nepochybuje. Hvězdy na nebi jsou miliony let na svém místě, i my lidé toto místo zaujímáme. Nejde tedy ani tak o poznání Boha, jde o to poznat zákony života, vnímat jeden druhého a nejen vyslovit útěchu pro čisté svědomí a neštěstí hodit na někoho jiného. Aby to bylo srozumitelnější: nabízí-li vám „blázen“ vodu – nezatracujte ho, co když je bláznem jen proto – protože pochopil. Možná jsem bláznem, protože v mé situaci nabízím vodu zcela zdarma. Já vám položím na konec otázku: Máte pocit, že peníze vymyslel Bůh? Kolik jsme mu potom dlužni? Vodu, kterou vám nabízím, je i po těchto úvahách zcela zadarmo. Jiří.
S určitým napětím jsem dnes otevíral vaše stránky. Nečekal jsem reakce na můj názor, spíše jsem očekával žádost o vodu. Nechci ale v žádném případě těchto stránek znevažovat k jakési prezentaci vody či dokonce mého osobního problému. Rád bych vás ještě jednou všechny pozdravil a na samý závěr přiložil jeden z vjemů, jakých mi z kosmu přicházejí spousty. Až si to přečtete, položte si otázku – myslíte si, že jsem blázen a nebo ten, co vám nabízí pomoc? Když vás ani toto nepřesvědčí, potom se všem omlouvám. Ale v každém případě vám doporučuji přečíst si knihu od japonského vědce, o které jsem se v minulé diskuzi zmiňoval. A věřte, že s vámi velmi cítím! Jiří SadovskyJiri@seznam.cz
Množiny ve vesmíru.
Množiny ve vesmíru jsou urychlovačem procesů všech přírodních operací, jejichž základem je vždy prvočíslo. Dosahují nekonečna v prostoru celého vesmíru. Jejich schopnost není založena na prosazování jednotlivých procesů, jejich schopnost je založena na provázanosti všech procesů, které probíhají současně a jsou tím pádem vtaženy do evolučního procesu přírody. Evoluční prosím nezaměňuj s revolučním. Evoluce tvoří – revoluce v zárodku ničí a je otázkou, zda má zájem tvořit. Většinou jde o zájem p o d m a n i t. Evoluce je nepřetržitým vývojem, revoluce je náhlým přechodem.
Mocnina pohybující se v kosmu je jeho nedílnou součástí, stejně jako myšlenka, základní zdroj energie. Je-li energie bez evoluční myšlenky, spěje ke svému zániku, byť se jedná o energii maximální kapacity. Množina se stává podružným produktem, který se se snižující kapacitou energie mění svůj potenciál v záporné hodnoty. Je to proces samozničení. Tento systém je tím nebezpečím, kterého se lidstvo musí obávat.
Jedinečná kapacita gama záření vytvořila podmínky pro obnovu flory a fauny, které se lidstvu podařilo v krátké době, díky vědecko-technické r e v o l u c i , zničit. Potenciál přírodních zdrojů je v kosmu nezničitelný. Potenciál vědeckých kapacit na zemi je omezen. S rostoucí spotřebou energie není schopen - rozuměj vědeckou kapacitu, tento zvyšující se požadavek pokrýt. Posledním pokusem, jak uchopit energii a částečně pokrýt její poptávku, jsou války. Ale to je již jen zoufalý pokus udržení moci. A zde je nutno zdůraznit: válka je projev slabosti ve víru vlastních schopností a je součástí množiny s procesem samozničení.
To nejsou vize, to jsou zákony kosmu. Zákony na zemi jsou jen pokusem, jak si podmanit civilizaci a svět. Kosmický prostor je daleko mocnější, prozíravější. Kosmický prostor je n e p o d p l a t i t e l n ý
Množina, hnací zdroj energie v kosmickém prostoru dává šanci každé myšlence, každému prvočíslu. S ohledem na množství prvočísel pohybujících se kosmem je jen otázkou, kde se prvočísla berou a jak je z nich možné vytvořit to, co kolem sebe vnímáme – vesmír. Jak je možné z čísel vytvořit informaci, jak je možné tyto informace množit? Každá množina je součástí myšlenky. Každá myšlenka je součástí akce a reakce. Ta je následně vyhodnocována ve vztahu ke kosmickému prostoru. Na počátku stvoření světa byla dokonalá myšlenka, která byla příčinou vytvoření prvočísla, základem hmoty. Hmota bez prvočísla je pouhou substancí, která nemá pevné dimenze. Ta se potřebuje zachytit pevného bodu, a to je základ zrodu pevné substance.
Jak uděláš z čísel hmotu? Atom, proton – každý má své číslo. Je atom nositelem čísla, nebo je číslo nositelem atomu? Je to stejné jako je otázka, zda bylo první vejce nebo slepice. Každé číslo prvku je počtem atomových jader, to je jasné. Není jasné, jak prvek ví kolik má mít atomů. Základní otázka tedy zní, jak atom ví, kde má být? Dokonalý hlavolam ve víru příčin a důsledků míří zatím do sféry sci-fi.
Vzorec stvoření světa je nadmíru jednoduchým, ale bohužel ho nelze analyzovat smyslovými orgány člověka. Sama podstata myšlenky tohoto vzorce – stvoření světa – by byla příčinou jeho zániku.
Poznání, vědění, vše je o energii. I atom ví, kde má být, i co má činit, aby byl užitečným. Odhalením tohoto tajemství by nastartovalo příčinu zdánlivých katastrof, které se zatím šíří jen jako evoluční myšlenky kosmu, a to vždy v okamžiku, kdy je třeba vytvořit nové podmínky života. Kosmický prostor je dokladem toho, o jaký dokonalý vzorec se jedná. Vše má svůj řád, vše má svůj vztah. Chtít poznat vzorec – kosmu, znamená odhalit tento řád vztahů a příčin. Každá civilizace kosmu tento vzorec zná. Jak ho chce ale poznat pozemšťan, když jen odhalení štěpení jader atomu, vede k jeho zkáze. Dokonalými arzenály bojových plynů, je pozemšťan schopen zničit sám sebe. Zbavit životní prostředí, které je zamořené plyny co ve vzduchu nemají co pohledávat, to je jedna z prvních podmínek, aby pozemšťan mohl dešifrovat tento unikátní vzorec. Zlikvidovat všechny nebezpečné zbraně – atomové, chemické, klasické - a až si uvědomí cenu života, potom se dozví skutečné složení vzorce. Tyto podmínky jsou nedílnou součástí života a tudíž tohoto unikátního vzorce.
Má voda paměť?
25.10.2006
Homeopatie je obor, který zastánci nadšeně vyznávají a odpůrci - mezi nimi řada vědců - nekompromisně zesměšňují. Švýcarský chemik Louis Rey nyní přišel s pozorováním, které sice nijak nedokládá účinnost homeopatických postupů, nicméně podporuje základní homeopatický postulát, že totiž "voda má paměť". Stoupenci homeopatické léčby zastávají názor , že voda si "pamatuje" látky, které v ní byly rozpuštěny, a má proto léčivé účinky. A to přesto, že původní substance byla zředěna natolik, až z ní ve vodě nezůstala jediná molekula. Kritikové se tedy ptají, čím by taková voda měla vlastně léčit. Nyní však uznávaný odborný časopis Physica A otiskl odbornou studii, v níž její autor Louis Rey dokazuje, že struktura vodíkových vazeb v čisté vodě je značně odlišná od homeopaticky zředěných solných roztoků.
Rey využil metodu zvanou termoluminiscence, jež spočívá v ozařování hluboce zmrazeného vzorku, který pak při ohřívání uvolňuje uskladněnou energii v podobě světla způsobem, z nějž se dá rozpoznat atomová struktura vzorku.
Louis Rey využil těžkou vodu (v níž je místo běžného vodíku deuterium - těžký vodík), která vytváří pevnější vazby mezi atomy těžkého vodíku. V ní rozpouštěl chlorid sodný (kuchyňskou sůl) a chlorid lithný, což jsou soli, jež narušují vodíkovou vazbu.
Roztoky postupně ředil ještě víc, než to dělají homeopaté, tak, že v nich nakonec nezůstal jediný iont původní soli. Ukázalo se však, že i potom ve vzorcích zůstaly odlišné vodíkové vazby - jiné v čisté vodě, jiné v silně zředěném roztoku kuchyňské soli a ještě jiné v roztoku chloridu lithného. Reyovy experimenty zatím se tejným výsledkem zopakoval specialista na termoliminiscenci Raphael Visocekas z pařížské Univerzity Denise Diderota. Dá se čekat, že se do jejich prověřování pustí i další vědci. Ve hře je totiž možný nový pohled na celou homeopatii. Poznání, že vodíkové vazby ve vodě jsou trvale ovlivněny stykem s nějakou látkou, sice ještě nic neříká o léčivých účincích vody, nicméně dokládá, že voda skutečně má jakousi chemickou "paměť", čemuž zatím vědci vůbec nevěřili. (jet)
Poznámka SAFFRON spol. s r.o.
Naše tvrzení, že při úpravě vody na Pí-vodu dochází k vytváření stabilních trojmolekulových shluků (clusterů) v uspořádání rovnoramenného trojúhelníka, respektive rovnostěnného čtyřstěnu se ve světle těchto informací bude asi jevit i vědecky přijatelnější. Jestli tedy tvrdíme, že vodu harmonizujeme, to zn. upravujeme vodíkové vazby na stejné to znamená soustavu převádíme do stavu s nejnižší potencionální energií říkáme také, že vylučujeme vnesené informace.
Takže prosím o zamyšlení, zda opravdu musíme čekat na vědecké objevy ze zahraničí, nebo si začneme věřit a použijeme schopnosti lidí, kteří nejsou primárně ve vědecké sféře aktivní, ale jsou schopní předběhnout stávajíc stav ve společnosti (a to i vědecké) právě k jejímu prospěchu.
(HOSPODÁŘSKÉ NOVINY - čtvrtek, 3. července 2003) S úctou Ing. Hansman Miroslav
publikováno: 25.10.2006
Vraťme se k naší vodě. Co o ní vlastně víme? Chemické složení je jasné, ale to ostatní? Že je voda základní nositel života a je tak součástí všeho živého a přesto jí přehlížíme. Plocha zeměkoule je ze 70% pokryta vodou., lidské tělo obsahuje 71% vody. Pouhých 29 % je schopno tuto realitu přehlížet a ignorovat.A když sděluješ – že voda je schopna přenosu informací z celého světa, kosmu, že je schopna díky této vlastnosti i léčit! Těch trapných 29 % to dokáže zpochybňovat
Původně jsem tento článek chtěl uveřejnit na stránkách hradu Houska. Potom co jsem zažil, jsem pochopil, že byť jsem od noční návštěvy očekával něco jiného, tento článek musím zaslat na vaše stránky. Vodu, kterou na vašich stránkách nabízím, má po této události, aspoň podle toho co vnímám, ideální složení. Jen pro zajímavost uvádím dosavadní poznatky: dva silní diabetici po půl roce pití vody vykazují hladinu cukru o dost nižší, i když dávky podávaného inzulínu jsou stále stejné. Ženě, které nefungují ledviny (dochází 5 let 3x týdně na dialýzu) voda pomohla tak, že její krevní testy poprvé nevykazují negativní hodnoty. Je mi jasné, že s vaší nemocí to nemá nic společného, nicméně věřím, že je tato voda schopna i vám pomoci. Z vašich řad pije vodu, jako jediná, Adélka. Věřím, že až jí voda pomůže, sama vás přesvědčí. A tak přikládám následující historku, na jejíž konci může být opět otazník. Ale pro mne je už daleko menší než ten, když jsem na vaše stránky psal první články.
Když píši tyto řádky, nevím čím mám začít. Zažil jsem něco neopakovatelného, a tak se předem omlouvám, pokud dopis bude hektický. V týdnu mi přišlo, že si zopakuji návštěvu okolí hradu Houska v nočních hodinách, ze soboty na neděli. A že mám mít s sebou 10 litrů vody. Vím již delší dobu, že mi stále chybí třetí díl vody.
Včera večer jsem vyrazil autem k jedné kokořínské hospůdce a před půl nocí jsem vyrazil. Na zádech baťoch s vodou, v ruce sekyru, protože les je plný divočáků. Hlavou se mi honilo spousta věcí, jak to všechno vlastně doopravdy je. Nebe bylo plné hvězd, ale tma - jen jí krájet. Po necelé hodině jsem prošel kolem hradu, pokračoval jsem dál lesem a došel jsem na skalní výběžek, kde jsem už bivakoval minulý týden. Opakuji, že byla šílená tma. Můj obvyklý rituál jsem vyloženě odbyl a začal jsem uvažovat, zda by nebylo lepší se nenápadně vytratit. Ale velice blízko jsem zaslechl nepříjemný šramot a tak jsem se rychle uklidil na blízký strom mezi větve. Docela slušný posed. Za nějakou chvíli začal vycházet měsíc. V lese a všude kolem mne bylo docela klidno, až na to, že díky měsíci bylo plno stínů. Že jsem opět pozoroval energii nebylo v tu chvíli pro mne důležité. Důležitější bylo, že mě po hodině začalo všechno tlačit. Baťoh s vodou jsem měl stále na zádech. Několikrát jsem slezl a vždy v okamžiku, když jsem se jen protáhl, opět jsem uslyšel podezřelé zvuky a šelest. A tak jsem opět vylezl mezi větve a nechal se otláčet s tím, že zde zůstanu až do rána. Občas jsem i já zalomozil sekyrou mezi větvemi, abych vyplašil případného divočáka. Občas jsem si i zapískal a několikrát i zaklel, že je to v . . . . ! Měsíc to do mě pral. Cítil jsem, že byl spokojený. Toho jsem si ale nevšímal, protože mne zaměstnával jistý pud, který mě neustále nutil být pozorný, co se děje mezi stromy. Po čtyřech hodinách, asi tak 15 metrů ode mne, najednou stála postava chlapa celého v černém. Měl jsem výhodu, protože měsíc byl za mnou. Doufal jsem, že mě nezpozoroval. Ze stromu jsem nespadl, ale ani jsem nedýchal. Po chvilce postava zmizela. Na minutu. Říkám si znova, že je to v . . . ., že je to ten ochránce tajemství. A už šel znovu mezi stromy přímo ke mně. Moje reakce byla přirozená, zařval jsem „A dost“! Postava stála proti mně strnule, stejně jako já jsem strnule trčel mezi větvemi. Tento moment se mi jaksi vytrácí. Po jisté chvíli jsme oba pochopili, že jsme oba živý lidi. Byl to nějaký Vojta, který ležel ve spacáku se třemi kámoši v listí nedaleko pod stromy. Navzájem jsme se nechtěně strašili čtyři hodiny. Tak dlouho trvalo toto představení s napětím větším, než nejdokonalejší horor. Podali jsme si ruce – nebylo co vysvětlovat. Odcházel jsem lesem a řezal jsem se smíchy. Ulevilo se mi. Kdyby mi místo, den a čas, kdy mám do lesa z vodou vkročit, neurčil před týdnem sám Kristus, považoval bych to za úsměvnou historku. Celý minulý týden mi šla komunikace s kosmem prachbídně. Přisuzoval jsem to únavě z práce. Souvislost s Velikonocemi jsem v tom neviděl. A najednou, jak jsem šel lesem, jsem slyšel hlasy, jak se se mnou smějí. Ti nahoře mi přece nemohli říci – jako vždy – že když chci získat vodu z kosmu, mezi nebem a zemí, stačí být na větvi. A abych jim nezmizel po pár minutách, tak si mě tam ještě hezky podrželi! A získal jsem tak k namíchání potřebnou vodu z kosmu, kterou jsem původně uvažoval získat z pramene Svaté Zdislavy nebo za Slovenska.
Co k tomu dodat? Mám radost, voda je již namíchaná. Ti nahoře se stále smějí. Věřím, že to dobrodružství za to stálo. Měsíc do vody pral jak blázen, to si teď uvědomuji, stejně jako že jsme s těmi čtyřmi v lese nebyli sami.
Když jsem si před měsícem a půl jela pro vodu o které psal pan Jiří, měla jsem sevřené hrdlo. Z toho, že nevím, za kým jedu, jestli jsem nenalétla na něco „určitě zaručeného“ atd…
Během toho, co žiji se svalovou dystrofií (od 9 let) jsme vyzkoušeli různé způsoby léčby, které by mi alespoň trochu pomohly. Nemůžu říci, že nebyly způsoby, které by mi zdravotní stav alespoň trochu nezlepšily, i přesto jsem k alternativním způsobům léčby byla spíše skeptická a přemýšlela o pravdivosti tzv. placebo efektu.
Myslím, že by bylo troufalé hodnotit výsledky vody jen po měsíci a půl užívání, ale začala jsem procházet opravdu zvláštním obdobím čištění organizmu. Byť to nechci zakřiknout, dokladem výsledků je i má zlepšující se už tak špatná chůze.
Když tak uvažuji nad řádky, které jsem napsala před pár dní paní Z., která chtěla vědět více o účincích, které má voda od pana Jiřího, říkám si, že by byla škoda nepodělit se s vámi o mé poznatky. Když jsem naposledy psala do diskuse, byla jsem trochu opatrná v hodnocení zlepšení mého zdravotního stavu. Možná jsem se snad i bála, že něco zakřiknu a zlepšení nebude pokračovat. Nyní je však zbytečné bát se. Největší účinky jsem pozorovala během víkendu, kdy jsme na sebe s přítelem zůstali několikrát koukat. Za celý víkend jsem ušla necelé tři kilometry, které jsem si v poslední době nemohla už dovolit (v posledních třech letech jsem tak 80% trávila na vozíku). Jedna z vycházek byla v docela náročném terénu, kdy jsme se bavili zjištěním, že mi přítel nestačí J. I přesto, že jsem se ho držela cítila jsem najednou nepopsatelnou jistotu v nohách.
Jestli máte obavy, nemusíte. Není co ztratit.
Hledám-li způsob, jak vás přesvědčit o léčivých účincích vody, nechci- li čekat až se tyto účinky projeví po jisté době, napadá mě jediné : napsat vám pohádku, kterou mi z kosmu nadiktoval před časem Hans Christian Andersen. Tenkrát jsem nechápal důvod, dnes vím - abych Vás přesvědčil, budu muset začít létat. Že je to nemožné ? Uvidíme . . . .
Zimní pohádka
V jedné vesničce žil malý chlapec, jmenoval se Ježíš. Stačilo, aby trochu vyrostl a už musel do světa. Zde potkal dvanáct apoštolů, kteří ho měli moc rádi. Natolik si ho oblíbili, že ho za vlastního přijali. Když apoštolové odcházeli za svými povinnostmi, zůstával Ježíš doma sám. Když jednoho dne apoštolové přišli domu z cest, Ježíše nebylo. Začali ho hledat, ale nebylo ho, ani v okolí nebylo jediné stopy. Dny utíkaly a naděje, že Ježíš žije, se pomalu vytrácela. Když tu přiletěla bílá holubice a apoštolům sedla na zápraží. Nezalekla se ani vrznutí okenice, jak ji bratři otvírali se svou zvědavostí. Holubice seděla a jen se smutně dívala do výšky, nad stromy. Zahleděl se tím směrem i jeden z apoštolů a mezi větvemi spatřil Ježíše. Seděl na větvi a díval se na oblohu. Apoštolové nechápali jeho chování a tak dva za ním vylezli. Ježíš je ale nevnímal a stále sledoval nebesa. Kdes byl, měli jsme o tebe strach! Žádné odpovědi se nedočkali a ani Ježíše z větve nedostali. Co budeme dělat, radili se dole. Holubice náhle promluvila: Poleťte za mnou! Udiveně, že holubice mluví, odpověděli: Jak máme letět, když nemáme křídla? Nemáte, ale věřte, že je máte. Já také nemluvila a věřila jsem, že promluvím. A vidíte, mluvím. Dívali se apoštolové po sobě, zda jim křídel nenaroste, a světe div se , nenarostla ! Kde je Ježíš, již na větvi není? V oblacích lítá a křídel nemá! Dva z nich opět vylezli na větev a věřili, že vzletí. První se pustil a na zem spadl, druhý ho za chvíli následoval. Hlava je bolela, jak přemýšleli. Ježíš kolem nich lítal jak pták a jen si pípal. Že řeč ztratil a ptáku řeč dal, a ten na výměnu darem létat dal ?
A tak mlčeli a v tichu čekali. A dny utíkaly. Apoštolům už zobák málem narostl, ale křídla ani pírko. Je třeba nový nápad, promluvil z nich jeden. Natáhneme sítí, křídel z pochytaných ptáků si vezmeme. Úžasný nápad se všem zalíbil. Nebylo na obloze ptáčka, za to peří kolem chaloupky přibývalo. Nedalo se projít po cestičce, jak sněhem zavátá se cestička zdála. Tu přišel vánek a peříčka odletěla a zase jich nebylo. Jen ptáčků, co po zemi chodilo, přibývalo. Cest bylo pro všechny dost, ale žádná do nebe nevede, stěžovali si ptáčkové navzájem. Apoštolům také za trest něco provedeme. Svážeme jim zobáčky tkaničky u bot, ať nemůžou chodit, když mi nemůžeme létat. A jak si usmysleli, tak provedli. Uzle rozvázat nešly, na tom si ptáčkové dali záležet. Byl to úděsný pohled na nehybné apoštoly a nelétající ptáčky. Když nám svázali bot, my jim zobáčků ulámeme, ať si nemohou ani pípnout. A tak učinili. Ani jeden ptáček neměl nejen peří, ale ani zobáček. Apoštolové s uspokojením utrpení ptáčků sledovali, když v tom Ježíš přiletěl. Bratří, co se tu stalo? Nikdo již ani neodpověděl, jakoby jim zobáky upadli.
Ježíš ptáčky posbíral a na větve je usadil. Potom si vedle nich sedl a po chvíli se všichni vznesli do nebes. Pán Bůh si je k sobě vzal, když jejich utrpení sledoval. Na nebi jim dal nové peří, nových zobáčků nalepil. Když se snesli na zem kolem chaloupky, apoštolům bylo do pláče. Bot si rozvázali, ale létat nemohli. Zavolali Ježíše, jak že to udělal? Věřte v Boha a vzlet je jak nicota. Věřte – a vzlétnete do oblak!
Jsem si vědom, že předchozí pohádka byla silně tendenční. Mám tu ještě jednu pro vaše prcky, určitě se bude jim bude líbit daleko více. Od koho je, určitě poznáte. Pohádka o Honzovi. Žil Honzík s babičkou a dědou v malé chaloupce na kraji lesa. Jen se ráno probudil, byla Honzíka plná chaloupka. Babička si s dědou ráda přispala a jak říkala, kohouta měla ráda na plotě, ale až v poledne, když se rozhlížel po dvorku, kam se mu slepice zatoulaly. Ráno jeho kokrhání oznamovalo příchod nového dne, kam ale pospíchat, když kolem chaloupky byl hluboký les a široko daleko nebylo jediného človíčka. Jen polesný se sem tam zastavil, dobrou polévku od babičky ochutnal a s dědou se podělil o starostlivost nad lesem , který obhospodařoval. Bylo krásné ráno, přicházel den krásnější všech předchozích, a s ním i po cestě náš pan polesný. Byl zamračený, protože vítr mu povalil v lese několik borovic. Bylo třeba udělat v lese pořádek. Děda byl ale přec jen stár, a tak se Honzík nabídl, že sám v lese pořádek udělá. Babička dala Honzíkovi do uzlíčku krajíc chleba a dvě hrušky, děda přidal pár rad a už Honzík s hajným pospíchal na druhý kraj lesa. Cestou si povídali o zvířátkách která v lese žila, a která Honzík jak tě živ neviděl. O tom jak houkají nocí sovy, jak krahujec vyvádí své malé děti, jak netopýr létá tmou aniž by o větev zavadil, jak studánka otevírá za svitu měsíce náruč obloze, jak zvířátka ráda pijí vodu plnou hvězd až po okraj, a jak je možné, že měsíc plave po vodě. Po čase došli k místu, kde bylo polámaných stromků. Polámané byli ale jen proto, že z vysoké borovice se ulomila špice a pod sebou udělala paseku, jak paní vichřice. Honzík nelenil, s radostí se dal do díla a zvláště když zjistil, že když odvalí pár spadlých větví, malé stromky se napřímí a míří opět do výšky, k nebi. S panem hajným se po chvíli pozdravil a slíbil, že neodejde dříve, dokud kolem stromků vše nepoklidí. Na nic nemyslel, jen si pobrukoval a těšil se na dobrou kaši, kterou mu babička určitě k večeři nachystá. Okolo něj se ale začal probouzet les, začalo se pomalu stmívat. Zvuky, o kterých mu pan hajný vykládal, připomínaly všechno možné, jen ne malá zvířátka. A tak Honzík nelenil a pospíchal k babičce a dědovi do chaloupky. Cestu, kterou šel, mu křížily cesty jiných cest a cestiček až nevěděl jestli jde tam a nebo sem. Nohy bolely čím dál více až usedl na pařez a podle vůně pořezaného dřeva poznal, že je tam, kde celý den pracoval.
Byl zoufalý, ne že by nebyl odvážný, to zase ne, ale přec strašidel se obával. Schoulil se pod pařez a myslel na dědu, přec jenom dědy se obávat nemusel.U dědy mu bylo vždy bezpečno. Zavřel oči, ale stokrát je otevřel a usnout ani náhodou nešlo. Že by se raději po louce procházel? To by nemuselo být zlé. Povstal na pravou nohu, pro štěstí, a větvička praskla, jak když strom po pořezání spadne. Honzík znova ulehne na trávníček a zašimrá ho stéblo do nosu. Kýchne a je tu ozvěna! Zvuk, jak hrom ho vyděsí. A co bude následovat? Odpovědi všech probuzených spáčů! Jeden se ale bojí druhého, a tak po chvilce se ticho opět rozprostře po lese. Zalehne a ani se nehne. Nedá zase příčinu, aby se před zvířátky zesměšnil. Honzík ani nedýchá. A přec všichni nespí! Kdo dupe jak medvěd? Hajný něco o medvídkovi povídal, že jednou za sto let se v hlubokých lesích probouzí. Ale proč, proč právě teď? A dupot se blíží a už je za pařezem. Honzík vyskočí a nohou o první větev zakopne. Několika kroky chce zabránit pádu, ale následuje pád do louže a ještě krok, a do bláta! No tak, to je moc! Celý umatlaný, nešťastný a k tomu vystrašený ulehá. Už ani vzlyk ze sebe nevydá. Dusí svůj vzlyk, když tu malý ježek proběhne. Když to takhle půjde dál, to bude hrůza hrůz a to stále ještě neusnul. Cožpak se dá usnout v mokrém a zabláceném šatu? Svršky ze sebe Honzík sundal a tentokrát na mechu si ustlal. Špičatých stébel nemá, je krásně měkoučký, je jak babiččina peřinka. Ale bohužel není zde jediným spáčem. Mraveneček se diví, kdo si to na něj lehnul? A jak těžký je! Jdi tvore aspoň o kousek vedle mne! A hádejte kam Honzíka kousne!? No, přesně tam! Honzík vyskočí, že had to určitě byl! Utíká z lesa nahý. Jen žádný špatný krok – a je tam – zase louže, bláto, kupka sena, louže, bláto a hle Honzík, jak čert vypadá.
Děda s babičkou nemohou zamhouřit oka. Babička dědu kárá, proč do lesa Honzíka samotného posílal. Vždyť máme jenom jeho. Děda už ty řeči nemůže vystát, fajfka s tabákem ho nezklidní i když kouří , jak z komína. Děda přes sebe hodí kabát a pospíchá k lesu. Co se to proti němu řítí? Že by sám čert nebo dokonce satan? Upaluje zpět a v chaloupce se na závoru zamyká. Honzík přiběhne po chvíli k chaloupce a bouchá na dveře. Otevřete! Babička se vystrašeně na dědu dívá. Co se děje, dědečku? Čert si pro nás jde! Čert? Od kdy jsou dědo čerti, co jsi se pomátl na rozumu? A sama jde a závoru na dveřích odsune. Otevře dveře a Honzík jí do náruče skáče, u ní vždy ochrany přec našel! Babička se té stvůry zalekne a běží do komůrky. Děda popadne hůl, a strašidlo či co to je, v předsínce jednou ranou umlká.
Ráno se pomalu blíží. Sluneční paprsek rozluští nejedno tajemství. Z komůrky se hlas ozývá, hlas našeho Honzíka to přec je! Jak jsme staří, tak jsme hloupí. Otevři přec, Honzík ne jak čert, ale jak prasátko na podlaze schoulen leží. Babička nevěří vlastním očím. Což jsme se všichni pomátli? Pomohou Honzíkovi na nohy, opláchnou ho vlažnou vodou z hrnce, co babička vodu postavila na brambory, uvaří kávu z pražených pšeničních zrn a již v klidu si vypráví a vypráví. Nechápou, co přihodilo tu smršť náhod, která mohla skončit daleko větší boulí, než ta, která teď hlavu Honzíka zdobí.
Dnes si dovolím jen krátkou otázku, která se bude samozřejmě týkat vody. Povrch zeměkoule pokývá 70% vody- oceánů. Lidské tělo obsahuje 70% vody. Má otázka zní : jak je možné , že trapných 30% tuto realitu zcela ignoruje, když podstatou života je jednoznačně voda ?
| Návrat do diskuzí | Na začátek strany |
Váš příspěvek do diskuze: