Tak, milí Zděnkové, už i jubilejní, druhá pánská (a nutno dodat že opět vydařená) jízda je minulostí. Tentokráte proběhla od středy 21.9. do neděle 25.9. opět v Lesáku v Chlumu u Třeboně. Osvědčené věci se nemají měnit, a tak i scénář zůstal podobný jako vloni, no posuďte sami. Středa večer se nesla v duchu radostného vítání, dovezených dobrot ochutnávání, dnů budoucích plánování i vyprávění zážitků z dob minulých.
A ve čtvrtek tu máme první výlet – vyrážíme na Pilař. Hned na konci Chlumu narážíme na první atrakci – pole rostliny zvané cannabis, po našemu konopí seté. Během pár minut jsou vozíky všech Zděnků ozdobeny touto nádhernou bylinou. Pokračujeme po hrázi Purkrabského rybníka, kde se věnujeme divení se nad staletými duby, následně se v lese pokoušíme o houbaření bez valného výsledku. A to už pomalu přicházíme k hospůdce u Pilaře, kde se za odvedený výkon odměňujeme náležitým hodoquasem. Trávení trávíme na trávě u jezu Pilař, kde mimo jiné probíhají tesy bořivosti vozíků v písku s vynikajícími výsledky a jedním píchlým kolem. Po dokončení trávení vyrážíme na zpáteční cestu. U Nového Kanclíře přichází vhod odpolední bábovka, po jejímž zdolání odbočujeme na poněkud nejistou cestu do lesa. „Tudy ne!“, volá po několika stech metrů a desítkách kalužomočálů jeden ze Zděnků. Následuje tedy návrat k místu konzumace bábovky a chtě nechtě musíme volit zacházku směrem na Lutovou. To už docházejí síly, baterie i sluneční svit. Naštěstí následující zkratka je už v pohodě a tak za lehkého šera dorážíme na základnu. Značně vysíleni se odměňujeme naprosto luxusním, božským, dechberoucím a kilapřidávajícím guláškem Zděnka Hasiče, jehož bych tímto chtěl naprosto zásadně vyzdvihnout. Večerní kulturní program dostal zásadní trhlinu v podobě nepřítomnosti Zděnka Televizáka, ale snad se nám tento výpadek podařilo eliminovat vyprávěním pohádek, ořechovým basketbalem Zděnka Náčelníka a dalšími ctnostnými zábavami, jako například již neodmyslitelnými, pravidelnými kurzy spisovné mluvy.
V pátek navštěvujeme nám již dobře známou, přesto cizí zemi rakouskou. Ano jsme po roce zase v Gmundu na ráchanici. Tentokrát je otevřen i venkovní bazén, no paráda. Odpoledne stejně jako loni odkládáme návštěvu Třeboně, míříme ale na hráz největšího našeho rybníka Rožmberka. Že to byla dobrá volba popíšu heslovitě – kiosek otevřen, opět obdiv staletým dubiskům, divení se nad rozlehlostí rybníka, rychlostní zkouška vozíků, Zděnek Průzkumník lozí po stromech, společné foto, odjezd. Večer přichází opět pečení lehce zasmrádlých buřtů, Zděnek Kytarista vyndavá kytáru, romantika, atd. atd.
No a sobota? Tentokráte je tu návštěva Staňkova. Začínáme obcházením Hejtmana, vyrážíme na molo uprostřed rybníka, debatujeme o lecčems a obdivujeme se kráse jihočeské krajiny. Za chvíli jsme ve Staňkově, ale chyba lávky, Staňkov je setsakramentsky dlouhý a tak až asi po 2km přicházíme na náves. Tady však máme zásadní problém – kde se nakrmit. Jedna hospůdká zavřená, druhá malá, třetí minutá a tak nějak nevíme. V jednu chvíli se nacházíme na pláži Staňkovského rybníka, ale přes nastálý hlad si to ani pořádně nevychutnáme. Nakonec se přeci jen krmitba odehraje a my se můžeme odebrat zpátky do Chlumu. A večer tu máme dlouho očekávanou návštěvu místní pizzerie. Zde jsme asi dokonale překvapili místní obsluhu, která byla evidentně mimo a poněkud zaostávala… No, snad se příště polepší… Poslední večer pak trávíme zaběhlým kulturním programem, čtením pohádek a turnajem v Boccie, opět junioři a pak i senioři. A výsledek? V juniorech vyhrál Zděnek těsně před Zděnkem, v seniorech zase Zděnek ve finále pokořil Zděnka a bylo vymalováno.
A to už je tu neděle, ano kamarádi, zase domů. Nezbývá, než opět zatlačit slzu a začít se těšit na příští, tentokrát už třetí pánskou jízdu. Tak hola a zase za rok!!!