Ven ze slonovinové věže

"Akademické prostředí je fantastické pro výzkum, ale nehodí se pro vývoj koncových produktů“ říká Jude Samulski, virolog a profesor na katedře farmakologie na University of North Carolina v Chapel Hill. “Akademické prostředí nikdy nebylo určeno k přetváření idejí do produktů, my ale víme, že musíme tímto směrem vykročit.

Narozdíl od většiny virologů, kteří se zaměřili na infekční choroby, Samulski se vždy zajímal o to jak použít viry k doručování genů. Samulski absolvoval University of Florida v Gainesville, již začátkem osmdesátých let zde napsal diplomovou práci o použití AAV jako vektoru pro genovou terapii.

Svou karieru začal v laboratoři docenta Nicholas Muzyczka (nyní profesora molekulární genetiky a mikrobiologie na University of Florida) studiem jiného potenciálního vektoru – viru 40, neboli SV40. “Během této studie jsme zjistili, že SV40 není ideální vir pro funkci vektoru a přesunuli jsme zájem na AAV, který byl v té době ještě málo prozkoumaný. Moje práce byla zjistit o tomto viru maximum.“

Samulski pod vedením Muzyczka izoloval vir nyní známý pod označením 2 AAV a poskytl jej vědcům. 2 AAV byl použit pro pokusy s genovou léčbou plicního onemocnění genetického původu - cystické fibrózy – a v několika dalších pokusech. V roce 1986 odešel Samulski na University of Pittsburgh, kde nastoupil jako docent na katedře biologie. Jeho první student byl Xiao Xiao, student, který právě přišel z Číny. Xiao se při práci s AAV ukázal jako schopný a dychtivý student. V roce 1993 Samulski přešel na University of North Carolina jako ředitel nového centra pro genovou terapii. Xiao odešel nejdříve do průmyslu, potom do UNC a pak v roce 1998 zpět do Pittsburgu, kde se zabývá svalovou biologií.

Spojení idejí

V Pittsburgu Xiao vytvořil miniaturizovanou verzi dystrofinového genu, svalové bílkoviny chybějící u DMD. Aby jej mohl otestovat za pomocí vektoru kontaktoval svého bývalého učitele.

“Hledal cestu jak by jej mohl dostat na kliniky,“ říká Samulski. “Právě jsme tehdy demonstrovali, že jsme schopni udělat virus pro léčbu jiné genetické poruchy - Canavanovy choroby. Byli jsme první akademickou institucí, která kdy udělala FDA certifikovaný AAV vektor zacílený na mozek dětí s touto chorobou (genová terapie této choroby se právě zkouší). A v této době se na mě Xiao obrátil s tím, že potřebuje dostat minidystrofinový gen do AAV vektoru a otestovat jej. Chtěl vědět jestli by UNC byla schopna takový vir vytvořit. Tehdy jsem mu řekl, že od UNC pravě založila firmu Asklepios, která už používá takový vektor pro Canavasovu chorobu a hledá další využití. Začali jsme vylepšovat vektory a přišli jsme s několika novými, které byly pro svaly lepší.“

Xiao a Samulski spojili své projekty a Asklepios získal nové intelektuální vlastnictví – Xiaoův jedinečně miniaturizovaný dystrofinový gen. Předtím Asklepios byla firma obecně zaměřená na genové nosiče, nyní je firmou specializovanou na svalové genové terapie. Pro dystrofinový gen s vektorem Asklepios zavedl obchodní označení Biostrophin. Samulski, Xiao a další vytvořili vědecký a administrativní tým Asklepiosu. Podařilo se jim přesvědčit neurologa Jerry Mendell z Ohio State University in Columbus o kvalitě jejich plánu. Jerry Mendell souhlasil se spoluprací a teď řídí klinické studie.

Testy pro regulační instituce

V roce 2003 se skupina setkala s FDA a navrhla použití nového minidystrofinu a vektoru. FDA jim pomohlo naplánovat studií na myších, kterou vyžaduje před tím než udělí povolení k pokusům na lidech. Jedna taková studie právě probíhá a druhá by měla být dokončena během tohoto jara.

Jsou ale další regulační omezení, které je potřeba zdolat. Mezi nimi souhlas Recombinant DNA Advisory Committee (RAC), což je porota odborníků z National Institutes of Health, která přezkoumává klinické pokusy zahrnující genové transfery, hlavně z bezpečnostního hlediska. RAC teď zkoumá tento plán od konce roku 2004. “Protože již řada pokusu s AAV proběhla doufáme, že RAC pro nás nebude velká překážka” říká Samulsky.

Samulsky věří, že jeho skupina má nejlepší kombinaci minidystrofinu a virového vektoru, kterým je lehce modifikovaný AAV2. Minulý rok Asklepios získal od MDA grant 1.6 miliónů USD na vývoj genové terapie DMD.

Translated and posted with permission of the Muscular Dystrophy Association of the United States

Přeloženo a zveřejněno se svolením Muscular Dystrophy Association USA