Výzkum 2007

27.12.2007

• Genetická oprava slibná pro DMD
          26.12.2007 holandští vědci vedení Judith van Deutekom, Ph.D. oznámili, že se jim pomocí léku označovaného jako PRO051 podařilo částečně napravit genetický defekt v genu pro dystrofin, který způsobuje DMD. Tato metoda nevede k úplné obnově produkce neporušeného dystrofinu, ale umožňuje produkci alespoň nějakého dystrofinu, tím může výrazně ovlivnit průběh choroby. Pokud bude PRO051 podáváno systematicky mělo by být schopno konvertovat DMD na BMD. Tato studie by mohla být také začátkem personalizované genetické léčby, to znamená léčby kde by lék byl vytvořen podle potřeby pacienta. 
          Cílem této studie bylo zjistit jestli dojde k obnově tvorby dystrofinu a jestli lék nemá závažné vedlejší účinky. Holanďané provedli malou studii na čtyřech pacientech s takovou genetickou mutací kde vynechání exonu 51 vede k obnově tvorby dystrofinu. Pacientům byla nejdříve biopsií Tibialis anterior prokázána úplná absence dystrofinu v tomto svalu, potom jim bylo nitrosvalově podáno 0,8 miligramu PRO051.  Po 28 dnech byla opět provedena biopsie. Výsledky ukázaly obnovení tvorby dystrofinu u všech pacientů a to v rozmezí od 3% do 12% množství, které se vyskytuje ve svalech zdravého jedince. Podle očekávání nebylo zjištěno zlepšení výkonnosti tohoto svalu (předpokládá se, že pro viditelný terapeutický efekt je potřeba nejméně 20% dystrofinu, 80%  by mělo být dostačující pro úplnou funkčnost svalů - pozn.překl.). Nejmenší množství dystrofinu bylo ve svalech pacienta s nejpokročilejší fází DMD, to naznačuje, že větší efekt by léčba mohla mít u mladších pacientů. Alespoň jeden vedlejší efekt léčby byl pozorován u každého pacienta, byly to mírná bolest v injikovaném svalu, pálení pod bandáží kryjící ránu po biopsii, symptomy připomínající chřipku během studie a v jednom případě průjem.
  

23.12.2007

• Začal první klinický test morfolina ve Velké Británii
          První klinický test morfolina začal 18.12.2007 ve Velké Británii. Profesor Muntoni a jeho tým injikovali morfolino pacientovi s DMD do svalu na šlapce nohy. Je to začátek dvou velkých klinických pokusů s genetickými léky pro DMD, které chtějí Britové provést během příštího roku. Jeden se týká morfolina a započal právě teď, druhým testovaným lékem bude PTC124 a má začít během příštího roku. Do data publikování zprávy, tj. 21.12.2007, se u pacienta neprojevily žádné negativní účinky morfolina.
          U pacientů s DMD buněčné mechanismy díky genetickému poškození DNA nejsou schopny dokončit tvorbu proteinu dystrofin. Morfolino nemění DNA pacientů, vhodou volbou sekvence nukleových kyselin morfolina se dosáhne pouze přeskoční vhodného exonu při tvorbě RNA a návratu do čtecího rámce. Tato modifikace RNA umožní tvorbu zkráceného ale aspoň částečně funkčního dystrofinu. To by mělo vést na benigní formu dystrofinopatie označovanou jako BMD. Morfolino je v těle stabilní, na základě pokusů na zvířatech se předpokládá, že jeho trvanlivost v buněkých bude řádově v měsících. To by znamenalo, že budoucí léčba by mohla vypadat tak, že by pacienti jednou za měsíc nebo dva dostali podkožní injekci.
          Započetí pokusu ve Velké Británii je velkým krokem vpřed směrem k léčbě DMD. Pokud morfolino zacílené na exon 51 bude u lidí fungovat stejně dobře jako u zvířat lze očekávat, že by mohlo být odzkoušeno do 2-3 let. Morfolina pro další exony by měly následovat ihned poté ve zrychleném režimu.

27.10.2007

• PTC Therapeutics oznamuje další výsledky z 2 kola studie ověřující PTC124 na pacientech s DMD
          Na kongresu World Muscle Society v Taormina v Itálii firma PTC Therapeutics oznámila výsledky 2 kola testů PTC124. In vitro ve svalové kultuře došlo k obnovení tvorby dystrofinu u všech 35 pacientů, čili účinnost byla 100%. Ve vzorcích z biopsií byl dystrofin prokázán jen u 47%  pacientů, nezdá se, že by příčinou byl typ stopkodonu. U dystrofin pozitivních pacientů došlo ke snížení CK, pacienti byli znatelně aktivnější, zlepšila se vytrvalost. Proč došlo k obnově tvorby dystrofinu jen u 47% pacientů nebylo oznámeno. Na základě této studie PTC Therapeutics pokračuje v zjišťování proč nedošlo u cca 50% pacientů k obnově tvorby dystrofinuchce, současně chce iniciovat co nejrychleji dlouhodobý test.
          Vzhledem k předchozím kontaktům firma PTC Therapeutics kontaktovala MUDr Vondráčka a požádala jej o vyplnění dotazníku zda je ochoten podílet se na ověřování PTC 124, kolik pacientů v ČR by přicházelo v úvahu a jaké jsou zde podmínky k takovýmto klinickým testům.
          Doufáme, že ČR bude vytypována jako vhodná lokalita pro testování PTC124. Proto doporučujeme rodičům, kteří mají kluka s bodovými mutacemi a mají zájem o účast svých kluků v klinických testech, aby se co nejdříve zaregistrovat. Současně nám tím pomohou zvýšit atraktivnost ČR jako místa vhodného pro tyto testy. Těm, kteří dodnes neznají typ a místo mutace v dystrofinovém genu doporučujeme, aby si co nejrychleji tyto testy nechali udělat. Znalost mutace je podmínka nutná nejen k účasti v klinických testech ale i k pozdější úspěšné genetické léčbě. Zvláště u bodových mutací je nalezení poruchy často otázka náhody a měsíců až roků práce odborníků, proto je nejvyšší čas začít.

22.10.2007

• Začíná klinické testování léku pro DMD
          Ve spolupráci s AVIBioPharma začíná ve Velké Británii klinický test léku na principu exon skipping, který by měl pomoct 60%-80% pacientů s DMD. Jde o lék, který vyjmutím vhodného exonu ve fázi tvorby RNA dokáže obnovit tvorbu dystrofinu z poškozeného dystrofinového genu. Nábor pacientů už začal, týká se jen Velké Británie.
          V první fázi se bude zkoušet odstranění exonu 51. Pokud bude lék úspěšně odzkoušen pro tento exon jeho modifikované verze zacílené na další exony by měly rychle následovat. První fáze testů se účastní 9 pacientů. Dostanou nitrosvalovou injekci a po nějaké době bude provedena svalová biopsie a vyhodnoceno množství nově vzniklého dystrofinu. Pokud se prokáže obnovení tvorby dystrofinu a nebudou zjištěny závažné vedlejší účinky měla by již během příštího roku začít další fáze ověřování léku. V této druhé fázi se bude periodicky podávat lék nebo placebo podkožní injekcí po dobu několika měsíců. Po skončení testů se vyhodnotí účinnost léku, vhodné dávkování a případné vedlejší účinky.
          Již na jaře se na český Paren Project obrátil emailem viceprezident AVIBioPharma Dr Peter O'Hanley s dotazem jestli bychom měli zájem účastnit se klinických testů nového léku. Došlo k setkání Dr Petera O'Hanley s MUDr Vondráčkem a ČR byla vytypována jako jedna z vhodných lokalit kde by se lék mohl testovat. Výběr vhodných pacientů budou provádět odborníci z AVIBioPharma na základě informací v registru českých a slovenských pacientů s DMD/BMD. Proto všichni, kteří mají zájem o účast v klinických testech, by se měli co nejdříve zaregistrovat.
  Video ze zpráv BBC zde.

7.10.2007

• Primary Role of Functional Ischemia, Quantitative Evidence for the Two-Hit Mechanism, and Phosphodiesterase-5 Inhibitor Therapy in Mouse Muscular Dystrophy
          Za průlomovou práci v oblasti pochopení mechanismu poškozování svalových vláken u DMD lze označit práci vědců z japonské University of Tokyo.  
          Svaly zdravých jedinců reagují na zátěž tím, že se snaží zvýšit průtokem krve. Je-li tento průtok krve nedostatečný svaly nedostávají dostatek živin a kyslíku a nejsou schopny dostatečně rychle odváděny produkty metabolismu čímž dochází k jejich odumírání - "funkční ischemii". Funkční ischemii autoři definují jako takový průtok krve, který není schopen zajistit metabolické potřeby svalů a to i v případě, že neexistují cévní problémy. Na mdx myších bylo ověřeno, že příčinou není porucha vasodilatačního mechanismu ale nedostatečná signalizace dystrofických svalů. Podle japonských vědců je to způsobeno tím, že buněčné membrány dystrofických svalů nejsou schopny produkovat dostatečné množství vasodilatačních molekul jako jsou NO a H2O2.
          Bylo ověřeno, že funkční ischemii lze předcházet farmakologicky a to podáváním NO donorů. Jejich podáváním bylo odumírání svalů vyvolané zátěží výrazně redukováno. Z toho autoři vyvozují, že funkční ischemie hraje primární roli v zátěží vyvolaném odumírání svalových vláken a že to mu lze předcházet. Jako vhodný zdroj NO se osvědčil tadalafil (PDE5I, phosphodiesterase-5 inhibitor), známý spíše pod obchodním názvem Cialis. Při ověřování této teorie na zdravých myších, kterým byla farmakologicky navozena funkční ischemie, bylo dokázáno, že samotná funkční ischemie není schopna způsobit tak masivní odumírání svalstva jak je pozorováno u mdx myší. Toto zjištění potvrzuje již delší dobu předpokládaný fakt, že neexistuje jediný mechanismus způsobující patologii typickou pro DMD, že ve hře je ještě alespoň jeden faktor. Podle autorů by to mohla být menší mechanická pevnost svalové membrány dystrofického svalstva.
          Podávání tadalafilu bylo experimentálně odzkoušeno na mdx myších. Myším byl podáván tadanafil od prenatální fáze vývoje do 4 týdnů života. Histologické změny svalstva těchto myší byly výrazně zredukovány. Tyto pozitivní změny byly způsobeny vasodilatačními účinky tadanafilu, nikoliv lepší regenerací svalů. Přestou autoři studie nevyloučili ani anabolický efekt zprostředkovaný jinými signálovými drahami. Před tím, než bude možno začít ověřovat účinky tadanafilu na pacientech s DMD bude potřeba dlouhodobá studie na mdx myších, která by měla ukázat terapeutickou účinnost i u starších myší s plně rozvinutou patologií.

4.9.2007

• Looking Beyond Myostatin Blocking
          Myostatin je protein, který reguluje růst svalů. Již nějakou dobu je cílem molekulárních biologů, kteří hledají cestu jak zvětšit nebo alespoň ochránit svaly před degenerativními chorobámi jako jsou třeba svalové dystrofie. Podle nedávno zveřejněné studie Quadrupling Muscle Mass in Mice by Targeting TGF-ß Signaling Pathways myostatin reguluje lokální růst svalstva jako reakci na specifické podněty jako jsou zranění. Reguluje zřejmě i poměr mezi svaly a tuky v těle jako reakci na celkovou kondici a stravu. Lokální kontroly svalového růstu může být dosaženo regulací množství aktivovaného myostatinu v konkrétním místě. Studie demonstrovala, že k regulaci růstu svalů přispívají ale nejméně 3 různé proteiny: myostatin, který omezuje růst svalových buněk, follistatin a folistatinu podobný protein, který pracuje proti myostatinu a podporuje růst svalových vláken.
          Myši postrádající myostatin s normálním množstvím follistatinu měly 2x větší množství svalové hmoty zatímco myši se zvýšenou produkcí follistatinu a bez myostatinu měly 4x věší množství svalové hmoty než normální myši. Tyto myši měly nejen větší průměr svalových vláken ale i jejich množství. Tím tato studie demonstrovala, že porozuměním těmto signálovým cestám je možno dosáhnout daleko většího růstu svalů než bylo dosud předpokládáno. To dává naději i pacientům s výrazně redukovaným svalstvem.

3.9.2007

• Vědci zjistili příčinu úmrtí při genové terapii
         4.8.2007 jsme informovali, že během experimentální genetické léčby artritidy pomocí genu přenášeného AAV vektorem došlo k úmrtí. Toto úmrtí nesouvisí s experimentální genetickou léčbou. Bylo způsobeno houbovým onemocněním histoplasmosou, kterému žena podlehla v důsledku narušení imunitního systému. To bylo způsobeno pravděpodobně předchozí léčbou artritidy imunosupresivními přípravky. Jedním z nich byl i lék Humira o němž se ví, že způsobuje náchylnost na histoplasmosu. Ostatních asi 100 pacientů, kteří podstoupili stejnou genetickou léčbu nemělo vážné vedlejší následky.
         Smrt této pacientky mohla ohrozit již běžící pokusy včetně nadějného pokusu léčit DMD pomocí mikrodystrofinového genu dopravovaného do svalů pomocí AAV vektorů.

8.8.2007

• Smrtenľe chorý Dárius dostal šancu
         Ve Slovenských sdělovacích prostředcích se objevil článek o možnosti léčby svalové atrofie, resp. dystrofie na Ukrajině, kterou údajně podstupuje Dárius Majer ze Slovenska. Vzhledem k tomu, že se několik rodičů dotazovalo jestli má smysl zkusit tuto léčbu pro chlapce s DMD, poprosili jsme o názor MUDr Vodráčka. Toto je jeho odpověď:
  "Jedná se o podvod založený na neštěstí rodičů, kteří jsou ochotni zaplatit jakoukoliv cenu za naději na vyléčení svého těžce nemocného dítěte. Tyto podvodné pokusy se již objevily v minulosti i v ČR, ale jsou časté zejména v zemích s nedokonalou legislativou jako je Rusko nebo Ukrajina, kde jsou pachatelé prakticky nepostižitelní. Skutečná možnost vyléčení svalové dystrofie dosud nikde na světě neexistuje."

4.8.2007

• Santhera a Takeda rozšiřují spolupráci na evropském trhu
         2. srpna vydaly švýcarská firma Santhera Pharmaceuticals a největší japonská farmaceutická Takeda společné prohlášení, v kterém informují o rozšíření spolupráce na evropském trhu v oblasti komercializace léku SNT-MC17 (Idebenone) pro diagnozu DMD. 
         SNT-MC17 je syntetický analog koenzymu Q10. V současností probíhá II. kolo klinického ověřování SNT-MC17 na universitě v belgickém Leuvenu, výsledky by měly být oznámeny do konce letošního roku. Data získaná na mdx myších v předklinické fázi ukázaly zlepšení některých klinicky důležitých kardiologických parametrů a lepší výsledky ve vytrvalostních testech.  
• Targeted Genetics Corporation Update on Inflammatory Arthritis Phase I/II Trial
         Koncem července se objevila velmi špatná zpráva. Firma Targeted Genetics Corporation vyvíjí lék proti artritidě, který má pomocí AAV vektoru dopravit do postiženého kloubu gen pro receptor TNF-alpha. Při klinickém ověřování došlo k úmrtí pacienta a pokus byl zastaven. Příčina smrti nebyla oznámena a nemusí s ověřovaným lékem souviset protože pacient onemocněl až po druhé injekci. Přesto FDA bude revidovat všech 29 v současnosti probíhajících klinických testů zahrnujících asi 600 pacientů ve kterých je některý z rodiny AAV virů použit jako vektor. To se týká i léku na DMD Biostrophin, který právě klinicky ověřuje firma Asklepios BioPharmaceutical, Inc, a to i přesto, že tento lék využívá jiný AAV vir. Tato zpráva znamená, že FDA bude ještě neochotněji povolovat ověřování léků s AAV viry jako vektory přinejmenším do vyjasnění příčin úmrtí pacienta a vývoj Biostrophinu bude v nejlepším případě zpomalen.

19.7.2007

• Corticotrophin releasing factor 2 receptor agonist treatment significantly slows disease progression in mdx mice
         Vědci z Procter&Gamble Pharmaceuticals zjistili, že jími vyvinutá molekula označovaná PG-873637 blokuje CRF2R (corticotrophin releasing factor 2 receptor). Léčba mdx myší pomocí PG-873637 vedla k výraznému zpomalení ztráty výkonnosti bránice, ke kterému dochází s věkem. Efekt PG-873637 je porovnatelný s kortikosteroidy. Kombinace kortikosteroidů a PG-873637 vedla dokonce ke zlepšení výkonnosti bránice. Analýza svalů bránice léčených myší ukázala sníženou infiltraci imunitních buněk, zmenšené množství fibrotické tkáně, zlepšení architektury svalstva. Analýza exprese genů ukázala změnu v expresi řady genů souvisejících s metabolismem svalových buněk, imunitních buněk, mezibuněčnou hmotou a dokonce i genů souvisejících s čtyřiadvacetihodinovým cyklem organismu.
  

3.6.2007

• Nalezení proteinu regulujícího tvorbu utrofinu zvyšuje naději na léčbu DMD
         Tejvir Khurana z University of Pennsylvania a Bernard Jasmin z University of Ottawa zveřejnili objev molekuly, která omezuje výskyt proteinu utrofin na malou oblasti svalového vlákna. Blokování této "brzdící" molekuly by mohlo být jednou z nových strategií terapiie DMD. Tato molekula se označuje ERF (ETS-2 Represor Factor) a reguluje produkci utrofinu ve svalových vláknech. Utrofin je bílkovina velmi podobná dsytrofinu, který chybí u chlapců s DMD. Narozdíl od genu pro dystrofin, který je na chromozomu X, je gen pro utrofin na  chromozomu 6, který má každý člověk 2x a proto se dá s velkou pravděpodobností předpokládat, že alespoň jeden z nich je u chlapců s DMD plně funkční. Před narozením a bezprostředně po narození je utrofin produkován v celém svalovém vláknu. Jak svalová vlákna dozrávají utrofin je nahrazován dystrofinem a zůstává pouze v malé oblasti kde se nervy napojuji na svalová vlákna.
         Nalezení metody, která by umožnila obnovení tvorby utrofinu v celám vlákně, je cílem vědců už od roku 1990 kdy bylo prokázáno, že utropin může přinejmenším částečně nahradit dystrofin. Zvýšení tvorby dystrofinu může být v některých případech jednodušší než náhrada nebo oprava dystrofinového genu. Navíc utrofin s velkou pravděpodobností nebude způsobovat nežádoucí imunitní reakce. Vědci, kteří publikovali svůj objev v Molecular Biology of the Cell, tvrdí, že ERF zřejmě interaguje s promoterem utrofinu a tím potlačuje jeho tvorbu. Když snížili hladinu ERF aktivita promoteru utrofinu se zvedla a utrofin se začal produkovat v celém vláknu.
         Podle Sharon Hesterlee, viceprezidentky MDA pro výzkum, je známo, že zvýšená hladina utrofinu může redukovat symptomy choroby, ale dnes je stále ještě velmi obtížné zvýšit aktivitu nějakého genu. Stejného účinku by v tomto případě mělo jít dosáhnout vyblokováním blokeru což je výrazně jednodušší.

20.5.2007

• TheraLogics compound scores against muscular dystrophy
         Vědci z Ohio State University Medical Center otestovali látku vyvinutou firmou TheraLogics schopnou blokovat bílkovinu nazývanou NF-kB (nuclear factor-kappa B). NF-kB je signální molekula řídící zánětlivé procesy a je zřejmě zodpovědná i za chronický zánět u DMD. Její inhibice u mdx myší dokázala zredukovat zánět a umožňit svalům lépe se regenerovat. Podle vedoucího výzkumu Alberta Baldwina, Ph.D. tento pokus ukázal, že inhibice NF-kB by mohla být použita pro prevenci nebo alespoň zpomalení postupu DMD. Nejdříve musí být ověřeno na větších zvířatech u nichž je průběh DMD daleko podobněší lidskému jak moc účinná tato léčba bude u lidí. Léčba vyvinutým peptidem by zřejmě byla drahá, proto během ověřování již vyvinutého NF-kB inhibitoru se vědci budou snažit najít meší, levnější molekulu. Pokud vše půjde dobře mohl by lék být ověřen do pěti let. 

13.5.2007

• PTC Therapeutics Announces Additional Positive Interim Phase 2 Results of PTC124 in Duchenne Muscular Dystrophy
         Na 59. výroční konferenci American Academy of Neurology zveřejnila firma PTC Therapeutics předběžné výsledky testů nově vyvíjeného léku označovaného jako PTC124. Pokusu se zúčastnili pouze pacienti s nonsense mutacemi vedoucími na předčasný stop kodon. Test proběhl nejdříve s nižší dávkou PTC124 na šesti pacientech. Biopsií bylo prokázáno obnovení tvorby dystrofinu u 4 pacientů. Vyšší dávku dostalo 20 pacientů a obnovení tvorby dystrofinu bylo prokázáno u 10. Reakce nezávisela na typu stop kodonu. Statisticky významný byl pokles CK. Rodiče i učitelé během léčby pozorovali větší aktivitu a vytrvalost. PTC124 byl většinou dobře snášeno, negativní vedlejší účinky nebyly časté a většinou jen slabé, u žádného pacienta nedošlo k přerušení léčby z důvodu vedlejších účinků. Nebylo zjištěno, že by PTC124 vyvolávalo ribosomální čtení za normálními stop kodony. Podobné zkušenosti jsou i z léčby CF. Proto PTC Therapeutics hodlá ověřit účinky PTC124 i na pacientech s jinými genetickými chorobami způsobenými předčasným stop kodonem.

11.5.2007

• VASTox selects preclinical candidate in Duchenne muscular dystrophy programme
         Britská biotechnologická firma VASTox se zabývá vývojem léku, který by dokázal zvýšit produkci utrofinu ve svalových buňkách. Utrofin je bílkovina velmi podobná dystrofinu, jeho zvýšené množství by mohlo částečně nahradit dystrofin. Tento lék dostal označení VOX C1100. VOX C1100 byl již otestován in vivo, v těchto testech dokázal výrazně zredukovat svalovou degeneraci. Prošel také testy bezpečnosti a toxicity. 8.5.2007 VASTox oznámil, že chce tento lék otestovat klinicky. Testy by měly začít v druhé polovině roku 2008.

18.3.2007

• Dlouhodobá studie SNT-MC17/Idebenone na mdx myších
         Identifikace látek, které by byly schopny modifikovat průběh některých nemocí nebo dokonce před nimi chránit, vyžaduje včasné a dlouhodobé podávání. Takovéto pokusy se ale zjevně na pacientech nedělají. Švýcarský tým provedl takovouto dlouhodobou studii SNT-MC17/idebenone alespoň na mdx myších, které jsou vhodným zvířecím modelem DMD. Švýcaři studoval potenciál SNT-MC17/idebenone zlepšit funkci mitochondrií a tím redukovat oxidační stres.
         Myši dostávaly 200mg-kg SNT-MC17/idebenone nebo placebo od věku 4 týdnů. V 10 měsících prošly vyšetřením srdce, vyhodnocením výkonnosti běháním v kole a dalšími testy. Ve všech těchto testech měly myši užívající SNT-MC17/idebenone lepší výsledky než myši neléčené.
         Studie identifikovala novou potenciální terapeutickou strategii pro DMD. Včasná a dlouhodobá léčba myší chránila srdce a zvýšila výkonnost mdx myší. V současnosti probíhá studie SNT-MC17/idebenone na pacientech s DMD.
         SNT-MC17/idebenone je syntetický analog koenzymu Q10. Koenzym Q10 se nachází v buňkách v membránách některých organel, zváště mitochondrií, kde je důležitou součástí elektrony transportujícího řetězce. Díky této své schopnosti je to účinný antioxidant. Podle některých studií, např.: Idebenone: a new antioxidant je možno předpokládat, že syntetický SNT-MC17/idebenone bude účinnější než dnes běžně u pacientů s DMD používaný koenzym Q10.  

10.3.2007

• Oxidační stres a DMD
         Joe McCord z University of Colorado a z firmy LifeVantage corp. v Denveru přednesl na mezinárodní konferenci PPUK příspěvek na téma nová metoda zvládání oxidatičního stresu.
         Oxidatiční stres se vyskytuje u více než 100 chorob včetně DMD. Každá buňka obsahuje mnoho mitochondrií. Jsou to oválné organely dlouhé přibližně 0,002mm s průměrem 0,0005mm, čili přibližně velikosti bakterie. Jsou to takové "elektrárny" buněk protože vytváří na energii bohatý adenosin trifosfát (ATP) procesem zvaným oxidativní fosforylace. Na konci tohoto procesu je kysličník uhličitý a voda. Ale asi 1-2% kyslíku není konvertováno na vodu ale superoxidové volné radikály. Ty mají lichý počet elektronů což je činí silně reaktivní.Buňky se brání proti těmto silně toxickým produktům pomocí dvou velmi efektivních enzymů. Jeden se nazývá superoxid dismutáza (SOD) a konvertuje radikály na peroxid vodíku, který je méně reaktivní, ale stále je to oxidant. Druhý enzym se jmenuje kataláza a konvertuje peroxid vodíku na vodu a kyslík, které nejsou toxické.
         Jestliže produkce radikálů přesáhne normální hladinu 2% buňky zažívají oxidační stres. K tomu dochází pokaždé když je buňka poraněna. Svalové buňky se stávají dystrofickými když se velké množství vápníkových iontů dostane přes svalovou membránu dovnitř buňky kde způsobí, že mnoho mitochondrií se zvětší a praskne, důsledkem je vznik velkého množství radikálů, většího než je buňka schopna zpracovat. Nadměrné množství radikálů způsobuje oxidaci lipidů, bílkovin, modifikuje enzymy, poškozuje DNA a může způsobit i rakovinu. Radikály také přispívají k procesu stárnutí.
         Dalším zdrojem oxidačního stresu je zánět. Bílé krvinky jsou jediné buňky, které produkují volné radikály záměrně, a to proto, aby zabily a pohltily mikroby a viry, které vnikly do těla. Ale tento proces ničí i spoustu buněk, u svalových buňek způsobuje prosakování nebo prasknutí a vylití proteinů jako je například kreatin kináza (CK) do krevního oběhu. Zánět také mění signálové cesty a může vyvolat sebedestrukci buněk - apoptózu. Oxidační stres spouští také fibrózu - zjizvení tkání, u chorob s chronickým zánětem jako je DMD jsou elastické svalové buňky postupně nahrazovány nepružnou pojivovou tkání.
         Před 20ti lety bvylo zjištěno, že nejčastějším produktem oxidačního stresu jsou peroxidované lipidy, jejich množství je u chlapců s DMD zvýšeno o 35%. V roce 2006 Werner Boecker a jeho kolegové zjistili, že u pacientů s DMD a BMD dochází ve svalových vláknech a cévách krevního oběhu k masivnímu oxidačnímu stresu, který má za následek snížení bioaktivního NO, "dobrého" volného radikálu. Tento plynný hormon je produkován enzymem NO syntáza (NOS) a reguluje kromě jiných procesů i cévní tonus. Enzym NOS se ve svalech vyskytuje ve zvýšeném množství jako důsledek snahy svalů dosáhlout normálního množství NO, ale tato snaha je neúspěšná protože NO reaguje s radikály a je tím prakticky vyčerpán. Produktem této reakce je  peroxinitrid, další silný oxidant, který zvyšuje oxidativní stres.
         V dřívějších laboratorních experimentech bylo zjištěno, že přidání superoxid dismutázy a katalázy do roztoku, kterým je omýváno izolované srdce, může zablokovat oxidační stres likvidací radikálů a zabránit úniku kreatin kinázy. V jiných studiích bylo dokázáno, že superoxid dismutáza snižuje zvýšené TGF-beta, které je jinak signálem pro fibroblasty, aby produkovaly vazivovou tkáň.
         Svaly chlapců s DMD fungují relativně dobře do věku asi tří let. Po této době důsledky oxidatičního stresu víc a víc překonávají normální svalovou regeneraci. Důsledkem je chronický zánět, fibróza, a také zhoršení mentálních schopností. Pro terapii DMD je potřeba přerušit tento proces co nejdříve.
         Myslelo se, že nejjednodušší bude podávat dostatečné množství antioxidantů jako jsou vitamíny C a E. Ale mnoho studií prokázalo, že velká množství těchto vitamínů nemají vliv na oxidační stres. Stejně tak konzumace 600g ovoce a zeleniny denně neměla žádný vliv na oxidační poškozování DNA. "Antioxidační" vitamíny jsou důležité z jiných důvodů, ale nesnižují oxidační stres. Další možností jak čelit oxidačnímu stresu je zvýšení množství dvou enzymů: superoxid dismutázy a katalázy, které mohou eliminovat velké množství volných radikálů. Jedna molekula vitamínu C je schopna zlikvidovat dvě molekuly volných radikálů, ne víc, ale jedna molekula superoxid dismutázy je schopna zlikvidovat milion molekul volných radikálů každou vteřinu a provádět to dlouhodobě.
         Proto Mc Cord a firma LifeVantage vyvinuli potravinový doplněk obsahující adaptogení výtažky z pěti rostlinných druhů pro zvýšení aktivity antioxidačních enzymů což vede k redukci oxidačního stresu, hlavně menší peroxidaci lipidů. Tento potravinový doplněk s obchodní značkou Protandim®, obsahuje extrakt z rostlin Bacopa monnieri (bakopa drobnolistá), Silibum marianum (ostropestřec mariánský), Withania somnifera (ašvagandha), Curcuma longa (kurkuma dlouhá) a Camellia sinensis (čajovník čínský). Poslední z nich, čajovník čínský, obsahuje epigalokatechin galát jehož pozitivní vliv na DMD prokázal již Urs Rilleg z Ženevy. V roce 2006 byl Protandim testován na 29 zdravých lidech ve věku od 20 do 78 let. Několik parametrů bylo testováno před započetím studie, po 30 a 90 dnech, mezi nimi i koncentrace superoxid dismutázy a katalázy. Průměrný nárůst po 120 dnech byl 30% u superoxid dismutázy a 54% u katalázy, peroxidace lipidů byla výrazně snížena. Důležitým poznatkem je i to, že s věkem související nárůst peroxidace lipidů se po 30 dnech užívání Protandimu se snížil o 40%.
         Závěrem: DMD je způsobeno specifickým genetickým defektem, je ale mnoho důkazů, že oxidační stres je faktor, který postupně víc a víc přispívá k progresi choroby. Další vývoj v oblasti efektivního zvládání oxidatičního stresu nás vede k úvahám o klinických testech na pacientech s DMD.
  (Převzato ze zprávy  "20 Years after finding the Duchenne gene: A terible disease is being Conquered" Guntera Scheuerbrandta ze čtvrté mezinárodní konference PPUK v Londýně 21 a 22 října 2006 )
• The induction of human superoxide dismutase and catalase in vivo: A fundamentally new approach to antioxidant therapy

3.2.2007

• Běžný lék na vysoký tlak léčí svalovou dystrofii u myší   
         Obyčejný lék na snížení krevního tlaku - losartan - se možná stane novou nadějí pro děti trpící nevyléčitelnou Duchennovou svalovou dystrofií. Tato nejrozšířenější forma svalové dystrofie končí smrtí již v druhé dekádě života. K tomuto nečekanému objevu dospěli náhodně američtí vědci z Johns Hopkins University při výzkumu vzácnějšího hereditárního onemocnění - Marfanova syndromu. O výsledcích jejich výzkumu referoval online 22.ledna časopis Nature Medicine.
  
         Běžně používané antihypertensivum losartan redukovalo poškození svalů u geneticky upravených myší s nejběžnější a nejtěžší humánní formou muskulární dystrofie - Duchennovy nemoci (DMD). Tým vědců z McKusick-Nathans Institute of Genetic Medicine při Johns Hopkins University School of Medicine objevil, že losartan u myší kompletně restauroval muskulární architekturu a výrazně zlepšil jejich svalovou sílu. „Výsledky jsou velmi slibné," uvedla Dr. Valerie Cwiková, lékařská ředitelka americké Muscular Dystrophy Association. Výzkumníci loni objevili, že léčba Marfanova syndromu u geneticky modifikovaných myší losartanem dramaticky zesílila aortu a snížila riziko aneurysmatu a jeho ruptury. Klinické testy, které mají vyhodnotit efektivitu losartanu v terapii lidí, budou zahájeny během několika týdnù. „Kromě tohoto aortálního defektu, mají děti s těžkými projevy Marfanova syndromu často velmi slabé svaly a dospělí s tímto syndromem nemohou nabýt svalovou hmotu ani při adekvátní výživě a cvičení," řekl Dr. Harry C.Dietz, vedoucí výzkumu.
  
  Objeven mechanismus TGF-beta
         Vědci přišli na to, že mnoho příznaků Marfanova syndromu je způsobeno nadměrnou aktivitou proteinu TGF- beta, jenž reguluje činnost buněk. Svaly myší s Marfanovým syndromem obsahovaly jizevnatou tkáň mezi abnormálně slabými svalovými vlákny, které také nesly znaky nadměrné aktivity proteinu TGF-beta. Výzkumníci z toho vyvodili, že blokádou aktivity TGF- beta by mohli obnovit normální svalovou strukturu a funkci. Proto nejdříve injikovali myším s Marfanovým syndromem protein, který váže TGF- beta a inaktivuje ho. Tento blokátor způsobil, že svalová vlákna postižených myší začala růst ve srovnání s kontrolními myšmi bez aplikovaného blokátoru. Po šesti měsících léčby myši vykázaly signifikantní redukci svalového poškození, celkovou restauraci svalové struktury, výrazně vyšší úchopovou sílu ve svých předních i zadních končetinách a méně únavy v repetitivních testech.
  
  Běh poškozuje svalovinu
         Další studie provedaná v Johns Hopkins universitě se zaměřila na to, v jaké míře TGF-beta vede k oslabení svalové architektury. Podle Dr. Ronalda Cohna, vedoucího autora studie, se normální svalovina umí mobilizací vlastních kmenových buněk sama reparovat. V průběhu studie však zjistili, že nadměrná aktivita proteinu TGF-beta tuto regeneraci svaloviny blokuje. „Nejjednoduším způsobem jak si poranit svalovinu je běh po ulici na jednu míli. Běh zpùsobuje mikroskopické trhliny v svalovině nohou. Ty se však normálně rychle vyhojí bez povšimnutí, protože reparační schopnosti svaloviny jsou velmi efektivní," řekl Dr. Cohn, jenž působí jako docent pediatrie a neurologie na Johns Hopkinsovì universitě.
  
  Nový objev platí i pro DMD
         Dietzův tým na základě této kolegovy studie zauvažoval nad tím, zda tato reakce na blokaci proteinu TGF-beta byla specifická pouze pro Marfanův syndrom a nebo byla objevena strategie aplikovatelná i u ostatních forem svalových dystrofií jako je např. DMD. „Svalová vlákna se u DMD vyznačují neuvěřitelnou fragilitou. Pomalu ztráceji schopnost reparace, což vede k ztrátě svalové funkce," vysvětlil Cohn. Výzkumníci se proto rozhodli otestovat antihypertensivum losartan, u nějž je známo, že má blokační účinek na protein TGF-beta, i u myší s DMD. Protein TGF-beta dosud nikdy u DMD nebyl považován za příčinu neschopnosti svaloviny se regenerovat. Ale když výzkumníci zahájili pokus na geneticky upravených myších s DMD, prokázali u nich zvýšenou aktivitu TGF-beta. 
  
  Myši s DMD získaly sílu jako zdraví jedinci
         Vědci aplikovali u jedné skupiny myší s DMD protein blokující TGF-beta a u druhé skupiny losartan. Obě skupiny pak po devíti měsících léčby vykázaly kompletně obnovenou schopnost regenerace svalů po zranění, zatímco u neléčených myší byly nalezeno množství jizevnaté tkáně v svalovině. Následnì vědci změřili svalovou sílu u neléčených myší s DMD a u léčených myší s DMD. Mìřili jejich svalovou kontrakci při elektrické stimulaci. „Zatímco u neléčených zvířat byla svalovina velmi slabá, síla kontrakce svaloviny u léčených zvířat byla prakticky shodná s svalovinou zdravých jedincù," uvedli autoři studie.
  
  Losartan je registrován i u nás
         „Z mnoha důvodů jsme vzrušeni výsledky těchto studií a jejich potenciálem transformovat léčbu pacientù jak s Marfanovým syndromem, tak i s Duchennovou svalovou dystrofií," řekl Dietz. „Za prvé, naše léčebná strategie vychází z porozumění bazálních molekulárních principù nemoci. Za druhé, terapie byla v animální studii mimořádnì efektivní. Za třetí, nepracujeme s nřjakou mysteriózní látkou, ale s lékem, jehož bezpečnost byla již prokázána," dodal Dietz. Dr. Cwiková připomněla, že losartan je lék, který se u dětí již dlouho využívá a má dobrý bezpečnostní profil. V Česku je registrován pod obchodními názvy Cozaar, Hyzaar, Lakea, Lorista a Lozap. Dr. Cwiková také upozornila, že jde zatím jen o ojedinělou studii u myší a je třeba provést další testy, které by ověřily účinnost terapie u lidí. „Ztráta schopnosti regenerace svaloviny je pozorována u mnoha svalových onemocnění a je součástí i procesu stárnutí. Nyní jsme teprve na začátku," netají se nadějí na perspektivnost objevu Cohn.
  
  DMD má v Česku 500 lidí
         DMD je gonosomálně recesivní onemocnění, jež postihuje pouze chlapce. Příznaky se manifestují ve věku kolem pěti let, mnoho pacientù ve věku asi 12 let končí na kolečkovém křesle. Postižení mají kolébavou chůzi, výraznou bederní lordózu, typickým příznakem je pseudohypertrofie lýtek. Pro chorobu je rovněž charakteristické tzv. šplhání při vstávání, kdy si pacient pomáhá rukama (Gowersovo znamení). Pacienti mívají zkrácené Achillovy šlachy, což vede k typické chůzi po špičkách. Většina pacientù umírá do 20 až 25 let věku na respirační selhání. Délka přežití se v posledních letech v důsledku symptomatické léčby a zejména aplikací umělé plicní ventilace o několik let prodloužila.
  
  Zkoumají se účinky i jiných léků
         Léčba DMD je dosud pouze symptomatická. Patří sem rehabilitace a chirurgické zákroky u kontraktur. Podávají se kortikoidy Prednison a Deflacort. Oba přípravky mohou oddálit ztrátu chůze až o tři roky, mají však významné nežádoucí účinky jako je např. osteoporóza, růstová retardace, kardiomyopatie, katarakta. Nyní se v Německu provádějí klinické pokusy s cyclosporinem, který nemá tak závažné vedlejší účinky jako steroidy. Loni v USA vzbudily naděje účinky experimentálního onkologického léku trichostatin A v pokuse na myších s DMD. Vědci z Holandska nyní testují takzvanou metodu "molekulárních záplat." Prevalence je zhruba jeden postižený na každých 3 500 narozených chlapců. V Česku je evidováno asi 500 postižených.
  
  Pavoučí prsty u Marfanova syndromu
         Marfanův syndrom je systémové onemocnění pojivové tkáně s autozomálně dominantní dědičností. Jeho podkladem je mutace genů pro jednotlivé složky pojiva. Hlavní symptomy jsou oční, kardiovaskulární a kosterní. Nejvážnější komplikací je progresivní dilatace kořene aorty a aorty ascendens, vedoucí k insuficienci aorty a disekci. Jsou při něm popsány lumbosakrální durální ektazie. Na první pohled jsou u pacientů nápadné dlouhé prsty a končetiny. Prevalence je jeden případ na 5 000 až 10 000 lidí. 
  ( Překlad Medical tribune )

20.1.2007

• Zdoj NO s nesteroidními protizánětlivými účinky omezuje dystrofickou patologii a zvyšuje účinnost buněčné terapie   
         Italský tým vedený Silviem Brunelli vyvinul léčbu, která kombinuje efekt NO na svaly s nesteroidními protizánětlivými účinky. Dosáhli toho pomocí nově vyvíjeného léku HCT 1026, který je derivát flurbiprofenu uvolňující NO. HCT 1026 ověřovali rok na myších modelech LGMD a DMD. U obou modelů HCT 1026 výrazně zlepšil fenotyp po stránce morfologické, biochemické a funkční a výrazně zpomalil postup choroby. Žádné nežádoucí vedlejší účinky nebyly pozorovány. HCT 1026 redukuje zánět, chrání svaly před poškozením a zpomaluje snižování počtu a funkčnosti satelitních buněk. HCT 1026 bylo výrazně účinnější než kortikosteroid prednisolone, který byl paralelně vyhodnocován. HCT 1026 také zvýšil terapeutický efekt arteriálně podávaných dárcovských kmenových buněk (mesoangioblasty), jejich schopnost migrovat do svalů a obnovovat svalové buňky se zvýšila 4x. Léčebná strategie, kterou italové vyvinuli, je účinná pro všechny mutace a je vhodná i v kombinaci s léčbou pomocí vlastních geneticky modifikovaných nebo dárcovských kmenových buněk.
        HCT 1026 vyvíjí firma Nicox jako lék na Alzheimerovu chorobu. Bohužel, v současnosti se firma soustředí na vývoj dvou jiných léků a vývoj je zastaven. Kdy, případně jestli vůbec bude vývoj pokračovat není jasné.
• Léčba pomocí mesoangioblastů  
         Několika krátkými videi se vracíme k tématu nadějného pokusu italských vědců s léčbou dystrofických psů pomocí mesoangioblastů:
  • neléčený pes
  • Valgus, GRDM pes léčený dárcovskými mesoangioblasty, vložené video; Valgus před první léčbou
  • Varus, GRDM pes léčený dárcovskými mesoangioblasty
  • Vampire, GRDM pes léčený vlastními geneticky modifikovanými mesoangioblasty
  • Azor, GRDM pes léčený ve vyšším věku dásrcovskými mesoangioblasty; vložené video: Azor před první léčbou
  • Azur, GRDM pes léčený ve vyšším věku dásrcovskými mesoangioblasty; vložené video: Azur před první léčbou