Hledám-li způsob, jak vás přesvědčit o léčivých účincích vody, nechci- li čekat až se tyto účinky projeví po jisté době, napadá mě jediné : napsat vám pohádku, kterou mi z kosmu nadiktoval před časem Hans Christian Andersen. Tenkrát jsem nechápal důvod, dnes vím - abych Vás přesvědčil, budu muset začít létat. Že je to nemožné ? Uvidíme . . . .
Zimní pohádka
V jedné vesničce žil malý chlapec, jmenoval se Ježíš. Stačilo, aby trochu vyrostl a už musel do světa. Zde potkal dvanáct apoštolů, kteří ho měli moc rádi. Natolik si ho oblíbili, že ho za vlastního přijali. Když apoštolové odcházeli za svými povinnostmi, zůstával Ježíš doma sám. Když jednoho dne apoštolové přišli domu z cest, Ježíše nebylo. Začali ho hledat, ale nebylo ho, ani v okolí nebylo jediné stopy. Dny utíkaly a naděje, že Ježíš žije, se pomalu vytrácela. Když tu přiletěla bílá holubice a apoštolům sedla na zápraží. Nezalekla se ani vrznutí okenice, jak ji bratři otvírali se svou zvědavostí. Holubice seděla a jen se smutně dívala do výšky, nad stromy. Zahleděl se tím směrem i jeden z apoštolů a mezi větvemi spatřil Ježíše. Seděl na větvi a díval se na oblohu. Apoštolové nechápali jeho chování a tak dva za ním vylezli. Ježíš je ale nevnímal a stále sledoval nebesa. Kdes byl, měli jsme o tebe strach! Žádné odpovědi se nedočkali a ani Ježíše z větve nedostali. Co budeme dělat, radili se dole. Holubice náhle promluvila: Poleťte za mnou! Udiveně, že holubice mluví, odpověděli: Jak máme letět, když nemáme křídla? Nemáte, ale věřte, že je máte. Já také nemluvila a věřila jsem, že promluvím. A vidíte, mluvím. Dívali se apoštolové po sobě, zda jim křídel nenaroste, a světe div se , nenarostla ! Kde je Ježíš, již na větvi není? V oblacích lítá a křídel nemá! Dva z nich opět vylezli na větev a věřili, že vzletí. První se pustil a na zem spadl, druhý ho za chvíli následoval. Hlava je bolela, jak přemýšleli. Ježíš kolem nich lítal jak pták a jen si pípal. Že řeč ztratil a ptáku řeč dal, a ten na výměnu darem létat dal ?
A tak mlčeli a v tichu čekali. A dny utíkaly. Apoštolům už zobák málem narostl, ale křídla ani pírko. Je třeba nový nápad, promluvil z nich jeden. Natáhneme sítí, křídel z pochytaných ptáků si vezmeme. Úžasný nápad se všem zalíbil. Nebylo na obloze ptáčka, za to peří kolem chaloupky přibývalo. Nedalo se projít po cestičce, jak sněhem zavátá se cestička zdála. Tu přišel vánek a peříčka odletěla a zase jich nebylo. Jen ptáčků, co po zemi chodilo, přibývalo. Cest bylo pro všechny dost, ale žádná do nebe nevede, stěžovali si ptáčkové navzájem. Apoštolům také za trest něco provedeme. Svážeme jim zobáčky tkaničky u bot, ať nemůžou chodit, když mi nemůžeme létat. A jak si usmysleli, tak provedli. Uzle rozvázat nešly, na tom si ptáčkové dali záležet. Byl to úděsný pohled na nehybné apoštoly a nelétající ptáčky. Když nám svázali bot, my jim zobáčků ulámeme, ať si nemohou ani pípnout. A tak učinili. Ani jeden ptáček neměl nejen peří, ale ani zobáček. Apoštolové s uspokojením utrpení ptáčků sledovali, když v tom Ježíš přiletěl. Bratří, co se tu stalo? Nikdo již ani neodpověděl, jakoby jim zobáky upadli.
Ježíš ptáčky posbíral a na větve je usadil. Potom si vedle nich sedl a po chvíli se všichni vznesli do nebes. Pán Bůh si je k sobě vzal, když jejich utrpení sledoval. Na nebi jim dal nové peří, nových zobáčků nalepil. Když se snesli na zem kolem chaloupky, apoštolům bylo do pláče. Bot si rozvázali, ale létat nemohli. Zavolali Ježíše, jak že to udělal? Věřte v Boha a vzlet je jak nicota. Věřte – a vzlétnete do oblak!
|
© 2005-2015 Parent Project - svalová dystrofie, Česká republika E-mail: parentproject@parentproject.cz, Telefon: 776 001 206-7 Sídlo sdružení: PARENT PROJECT, spolek, Větrná 262, 550 01 Broumov Zasílací adresa: PARENT PROJECT, o.s., Husova 245, 417 04 Hrob Dotazy a připomínky k webovým stránkám: webmaster@parentproject.cz |